Předem podotýkáme, že nemocí nemáme na mysli nic fatálního, ale dejme tomu běžnou chřipku nebo virózu. Ne nadarmo koluje vtípek znění: „Smrtelné mužské onemocnění na sedm písmen? Rýmička.“ Stačí pár vlažnějších příznaků a do peřin se kácejí výkonní manažeři, profesionální sportovci, lékaři a samozřejmě nejrůznější jiné profese.

Vůbec nejpodivnější na tom je, že to jsou často ti samí jedinci, kteří byli minulý víkend schopní dohrát přátelské fotbalové utkání s kolegy z práce s prokazatelně vymknutým kotníkem. Pro to ovšem existuje vědecké vysvětlení: Sportovní výkon simuluje v moderní době lov a boj. Aby byli muži v minulosti ochotnější zúčastnit se bolest přinášejících aktivit, umí jejich tělo patřičně reagovat.

Mají prokazatelně vyšší práh bolesti (ženy se s nimi v tomto ohledu mohou rovnat jen během porodu, v okamžicích, kdy je ohroženo jejich dítě a také vypjatých sportovních momentech). Mohou za to vyplavované hormony – testosteron, endorfiny a látky zvané enkefaliny.

Hormony endorfiny a enkefaliny vznikají hlavně v mozku a působí podobně jako morfium, beta-endorfin s výrazně opioidním efektem se tvoří ve varlatech. Tento koktejl umožňuje mužům dokončit sportovní výkon nebo náročný pracovní úkol, aniž by si uvědomovali svou bolest naplno.

Ženy jsou trpělivější

Zato potom… „Manžel proskučel s naraženým kolenem několik dní,“ kroutí nevěřícně hlavou pětadvacetiletá editorka Jitka. „V podstatě se došoural jen na záchod a to jsme o tom díky nervydrásajícímu sténání všichni v domácnosti věděli.

Na noc jsem se stěhovala do obýváku, protože jsem se kvůli jeho nočnímu vzdychání vůbec nevyspala. Všechno jsem se to snažila trpělivě překonat a být mu k ruce „ve zlém“, jak mi připomněl svatební slib, ale jedno nechápu. Jak mohl s tím strašným zraněním přehrát celý zápas, když ho soupeř skosil někdy v desáté minutě.“

Teď Jitka odpověď zná - jejího manžela udržely na nohou právě hormony. Jenže když se dostaví chřipka nebo rýma, žádnou milosrdnou pomoc nenabízejí. Proto se s běžnými chorobami vyrovnávají ženy mnohem lépe. Jsou trpělivější a navíc většinou vědí, že si úplný výpadek činnosti mohou dovolit jen na skutečně nezbytnou dobu. Na detailní rozbor vlastních pocitů jim mnohdy nevystačí čas.

„Měla jsem čerstvě vytržený zub moudrosti a rána se hojila špatně, protože do toho mě postihl skutečně těžký zánět hltanu, na který jsem dostala antibiotika,“ líčí pětatřicetiletá redaktorka Jana a ještě teď nevěřícně kroutí hlavou.

„Když se ale dostavil můj přítel se začínající rýmou a já ho poprosila, jestli by zajel nakoupit nejnutnější potraviny, mluvila jsem v podstatě na deku, pod kterou se okamžitě schoval se slovy, že si musí dát dachánka, než budu mít ohřátou večeři.“

Nátlak zachrání život

Janin přítel je za běžných okolností docela přičinlivý muž. „Ale rýma jeho schopnosti naprosto vygumovala,“ krčí redaktorka rameny. Samozřejmě, že nejde paušalizovat, protože každý člověk je jiný, ovšem pod prohlášení „Nemocný chlap je na zabití“ by se podepsala určitě spousta partnerek.

„Klasické nachlazení, doprovázené rýmou, kašlem a teplotou je pro muže často veliký problém především pro svůj vleklý průběh,“ míní praktická lékařka MUDr. Radka Červinková. „Rádi by spolkli nějakou zázračnou pilulku, aby bylo do minuty po příznacích. Ale tak to zkrátka nefunguje, důkladné léčení si obvykle vyžádá alespoň týden.“

Co se „pilulek“ týče, je zde další nezanedbatelný problém. Bez nadsázky se dá říct, že muži jsou přímo zlatým dolem pro farmaceutické firmy ovládající trh s volně prodejnými léčivy. Raději vyzkoušejí několik přípravků z televizních reklam, než by došli k lékaři. Statistiky hovoří jasnou řečí.

Až 75 % mužů-pacientů do čekáren praktických lékařů dostrkaly jejich partnerky. Tato čísla se zdaleka netýkají jen běžných virových onemocnění, ženy svým drahým často zachrání doslova život, když je „obtěžují“ nátlakem na odbornou prohlídku, která by objasnila potíže s prostatou, trávením nebo srdcem.

Seznam pacientů (Kterého máte doma vy?)

Okázalý trpitel – Nikdo není nemocnější než on. Popisované příznaky odpovídají blížící se smrti, ale tak zlé to nebude. Poskytněte nejnutnější servis, pohlaďte a politujte, ale v pravý čas ho upozorněte, že nejste pečovatelka na doživotí a v rozumném horizontu očekáváte zmrtvýchvstání. Pokud se dlouho nedostaví, zavolejte jeho matku, mileráda vás vystřídá.
Tichý nemocný – Lehne si, ale přílišná péče je mu spíš proti srsti, touží si zalézt a spát. Maximálně se vydá na toaletu a sám si uvaří čaj. Nevnucujte se, ale dejte najevo, že jste poblíž a připravena poskytnout pomocnou ruku. Vůbec není od věci v noci alespoň dotekem zkontrolovat teplotu. Aby nebylo hůř, než dává pacient najevo.
Mobilní nemocný – Do postele by zalezl až v nejkrajnějším případě. Plouhá se po bytě ve svetru a v bačkorách, na noc vyžaduje teplé pyžamo, přestože obvykle spí do půli těla a v trenýrkách. Je nenaložený a nevrlý. Nedráždit, pozorovat zpovzdálí, ponechat osudu.
Tichý hrdina – On prostě dotapetuje, i když má horečku. Půjde do práce, protože na poradě nesmí chybět. Nemoc? Přejde. Připravte postel. S největší pravděpodobností se zhroutí a bude z něj „tichý nemocný“.
Okázalý hrdina – Také on dotapetuje a půjde do práce. Nemoc? Ano – jsem nemocný, trpím ve vyšším zájmu, ale vydržím.
Připravte postel. S největší pravděpodobností se rovněž zhroutí a bude z něj „okázalý trpitel“.