Na těch slovech je hodně pravdy - mimo jiné i proto, že lidé jako by mikroorganismům fandili: sami jim antibiotickým „obžerstvím“ napomáhají k vítězství. Vinou toho pomalu přestávají zabírat i ta nejnovější a nejsilnější antibiotika. Smrtelné nebezpečí si lidstvo dostatečně uvědomilo až doslova za pět minut dvanáct…Příroda přestala hrát podle not, které se jí snaží lidstvo podstrčit.

Zvláště je to znát zhruba od 90. let minulého století, kdy se k velkému zděšení lékařů začaly objevovat bakterie, na něž žádná antibiotika nezabírala. Tyhle „zabijáky“ si ovšem vlastně lidé sami vytvořili.

Jak to bylo s antibiotiky v průběhu historie a čím lidstvo způsobilo, že přestaly zabírat, se dozvíte v naší galerii.

Vinou masového rozšíření antibiotik ve slabých koncentracích – třeba v odpadních vodách z nemocnic – si na ně bakterie a další mikroorganismy postupně vytvořily rezistenci; léky jim prostě přestaly vadit. A člověk najednou stál tváří v tvář recyklovanému problému z 19. století – čím zahubit bakteriální nákazu? Antibiotika už nezabírají!

  • Podle eurokomisaře pro zdraví Vytenise Andriukaitise loni v Evropské unii podlehlo mikrobům, jež dříve spolehlivě hubila antibiotika, více než 25 000 osob!

#clanek|3522505|3522506#

Tahle „tichá válka“ za zdmi nemocnic přinesla smrt více lidem než ozbrojené konflikty. Jaká je situace v České republice? ptáme se primářky Klinické mikrobiologie a ATB centra Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky VFN Praha MUDr. Václavy Adámkové.
„Lidé umírají na infekci vyvolanou panrezistentní bakterií, tedy bakterií, která není citlivá k žádnému existujícímu antibiotiku. Hrozba infekcí vyvolaných multirezistentními bakteriemi se nás samozřejmě týká též. Bohužel epidemiologická situace není příliš příznivá především u takzvaných gramnegativních tyčinek, kam patří například Escherichia coli – nejčastější původce infekcí močových cest apod.
Rezistence u těchto bakterií, někdy též označovaných jako střevní, dosahuje v ČR alarmujících rozměrů. V praxi to znamená, že se používají stále ,silnější´ antibiotika, jež byla dříve řazena mezi takzvaná rezervní. Pacienti s infekcí vyvolanou rezistentní bakterií musí být často hospitalizováni a léčeni intravenózně podávanými antibiotiky, protože perorální formy již jsou neúčinné. Nemám ale k dispozici přesná čísla, kolik pacientů v ČR zemřelo v důsledku infekce vyvolané rezistentní bakterií.“
Na viry opravdu nezabírají
Zdravotnictví u nás je tradičně na velmi vysoké úrovni, naše lékaře nám závidí (a přetahuje) celý svět. Přesto i oni podléhají antibiotickému amoku a předepisují a předepisují: v ČR ročně pacienti i „pacienti“ zkonzumují zhruba 70 tun antibiotik! Pesimistické prognózy tvrdí, že dostupná antibiotika v nejbližších desetiletích přestanou fungovat a lidé budou umírat i na dnes banální choroby. Je situace opravdu tak dramatická?
„V některých zemích tomu tak skutečně je. Že antibiotika přestávají fungovat, není nic nového. Příčin je jistě mnoho, ať už je to nadužívání a zneužívání antibiotik v humánní medicíně, nebo používání antibiotik jako růstových faktorů v živočišné výrobě či jako antimykotik, tedy léků na kvasinkové a plísňové infekce, a v rostlinné výrobě, kde se používají k celoplošným postřikům obilí jako takzvané fungicidy,“ říká MUDr. Václava Adámková.

  • Může „obyčejný“ člověk nějak napomoci řešení problému?
  • Podařilo se už snížit na dostatečnou míru používání antibiotik v živočišné výrobě?

Každý člověk může svým způsobem pomoci. V roli pacienta minimálně tím, že nebude po ošetřujícím lékaři vyžadovat antibiotika při každé infekci, kterou dostane,“ připomíná doktorka Adámková.
„Nyní je sezona respiračních infekcí a ty jsou nejčastějším důvodem předepisování antibiotik – je ale nutné si uvědomit, že většina těchto infekcí je virového původu a na viry antibiotika nefungují. Antibiotika jsou určená k léčbě infekcí vyvolaných bakteriálními původci. V případě jiné než bakteriální infekce antibiotika účinná nejsou a jejich podávání nevede k úzdravě pacienta, nýbrž ho může naopak významně poškodit. Tento fakt lze snadno vysvětlit. Antibiotika si nedokážou ,vybrat´ ty špatné bakterie, které onemocnění vyvolávají, ale působí na všechny přítomné bakteriální buňky, které jsou vůči nim vnímavé,“ vysvětluje lékařka.
„Vzhledem k tomu, že velká část infekcí je endogenního původu, tak v konečném důsledku antibiotika aktivně působí i vůči bakteriím, jež jsou součástí přirozené mikroflóry našeho těla. Nejenže se antibiotický tlak spolupodílí na selekci rezistentních kmenů bakterií, ale především na ovlivnění křehkého ekosystému mikroflóry lidského těla. Následkem čehož jsou další infekční komplikace.
Co se týká používání antibiotik v živočišné výrobě, tak na to lze říci pouze jediné: je to teoreticky zakázáno, ale…“

Bakterie doženou rakovinu?

K boji proti šíření rezistentních mikrobů už vyzývá i Světová zdravotnická organizace (WHO) a Organizace spojených národů: to dosvědčuje, že jde opravdu o globální problém prvořadé důležitosti. Jeho závažnost je o to větší, že - hlavně zásluhou masové turistiky - nebezpečné bakterie „dobývají“ jednotlivé země a kontinenty nevídanou rychlostí – během roku se dokážou rozšířit prakticky po celém světě. Přitom WHO – jindy korektní a zdrženlivá – otevřeně varuje, že farmaceutický průmysl dostatečně neinvestuje do vývoje nových antibiotik, protože je drahý a výsledek/zisk není zaručen. Rezistentní bakterie ovšem k množení nikdo nemusí pobízet, ty narůstají geometrickou řadou.

  • Britští vědci varují, že už v roce 2050 může na infekce způsobené rezistentními bakteriemi ročně umírat více než 10 milionů lidí; smrtící účinky bakterií se tak vyrovnají rakovině!

V ostrovní zemi se do války s bakteriemi vložily i obchodní řetězce Marks & Spencer a Waitrose. Na svých webech zveřejňují, kolik antibiotik používají dodavatelé jejich zboží. Zákazník si tak může vybrat nejzdravější produkty a zároveň tím vyvolat tlak na výrobce riskantnějších potravin.
V Evropské unii bylo používání antibiotik jako stimulátoru růstu v zemědělství zakázáno před 11 lety – ve zvířecích chovech však tyto látky jako léčiva pořád používány jsou, byť v menší míře a pod přísnější kontrolou. Ta by se měla ještě letos dále utužit.
Brusel také vyzývá členské země, aby testovaly přítomnost antibiotik v odpadních vodách – dostávají se do nich nejen z lidské moči, ale i z odpadů nemocnic, farmaceutických továren apod. Nikdo přitom přesně neví, kolik antibiotik pak zůstává i v pitné vodě, kolik je jich třeba v rybách, jak tyto látky mění život ve vodní říši apod. Stran vody vědci vůbec přicházejí s hororovými novinkami: voda našich řek a rybníků skrývá nejen antibiotika, ale i antikoncepci, drobné kousky plastů, těžké kovy atd.
„To je velký problém,“ říká doktorka Adámková, „protože antibiotika se vyskytují v odpadních vodách a vůbec v našem okolním prostředí v relativně nízkých koncentracích, a tím působí na všudypřítomné bakterie v takzvaných subinhibičních dávkách, což v bakteriích aktivuje mechanismy, jež mají za následek vznik rezistence vůči těmto antibiotikům.
Tento proces zatím není u nás ani v jiných státech podrobně monitorován. Nepřímým ukazatelem může být zvyšující se výskyt rezistentních bakterií v našem prostředí. Jsou zdokumentovány případy zvýšeného výskytu multirezistentních bakterií v odpadních vodách v blízkosti velkých nemocnic například v USA.“
Také profesor William Gaze z univerzity v britském Exeteru volá po urychleném zkoumání antibiotik v životním prostředí: „Je to přehlížený problém, který je ale klíčový při vývoji mnoha rezistentních kmenů nemocí. Zatím jsme se zaměřovali na snížení spotřeby antibiotik – to je sice důležité, ale neméně významné je i pochopení už probíhajícího vývoje rezistentních bakterií v přírodě.“

Z Bruselu přišly miliardy

Možná stojí za zmínku, že podle statistik se nejvíce antibiotik užívá na jihu Evropy a pak v nových členských státech. Naproti tomu třeba Nizozemci jsou ve vztahu k antibiotikům velmi rozumní. Což je sice šlechtí, ale v dané chvíli jim to až tolik nepomáhá – rezistentní bakterie se samozřejmě šíří i k nim.
Na poplach bije také Evropská komise, která státy EU vyzvala, aby do konce letošního roku připravily národní akční plány boje proti zamoření antibiotiky jak v oblasti humánní, tak i veterinární a životního prostředí.
Brusel rovněž rozhodl, že masivní finanční injekcí popožene váhavé farmaceutické firmy. Do vývoje pěti nových typů antibiotik vložil miliardu eur! Ještě větší sumu – čtyři miliardy eur – pak Brusel uvolnil na vývoj prostředků, jak antibiotika „obejít“. Třeba za pomoci nových očkování, jež předejdou vzniku chorob, na něž by se musela nasadit antibiotika. Anebo na vývoj nových způsobů léčby, které antibiotika nepoužívají – buněčné terapie, využití nanotechnologií apod. A jak se k vývoji nových antibiotik staví vědci a farmaceutický průmysl u nás?
„Vývoj antibiotik je oproti vývoji klasických léčiv poměrně specifický – v dnešní době není jednoduché nalézt zcela novou molekulu a včas ji klinicky ověřit,“ vysvětluje MUDr. Václava Adámková.
„Nejdříve se musí provést několik fází laboratorního testování na bakteriálních kmenech a poté ověřit klinickou účinnost i bezpečnost na dostatečně velkém souboru pacientů, což vyžaduje kromě nemalých financí hodně času. Takže vývoj trvá řádově 5 až 10 let, přičemž bohužel po uvedení takovéhoto léku na trh jsou některé bakterie schopné rozvinout vůči němu rezistenci během jednoho roku klinického používání.
Celý text najdete v aktuálním vydání Týdeníku Květy