Podle oficiálních pramenů začaly egyptské pyramidy vznikat za vlády třetí dynastie. První, stupňovitou, nechal postavit faraon Džóser (vládl pravděpodobně v letech 2630–2611 před naším letopočtem). Cheopsova a další dvě pyramidy v Gíze pak měly vzniknout zhruba o sto let později – kolem roku 2500 př. n. l. Jenže byli staří Egypťané v té době schopni zvládnout stavbu tak monstrózního díla?

Kdo pohnul kameny?

Cheopsova pyramida je složena z 2,3 milionu kamenných kvádrů o hmotnosti 2-15 tun. (Jen pro představu – Škoda Octavia váží přibližně jeden a půl tuny). Ještě mnohem větší však byly neopracované kusy kamene, které dosud neznámou technikou stavitelé vylamovali v lomu. Ty pak, soudě podle starých maleb, převáželi na jakýchsi saních tažených desítkami mužů. Další pak zvlhčovali písek pod nimi, aby se náklad pohyboval rychleji k cíli. Odpůrci této teorie však upozorňují na to, že malby pocházejí z doby staveb pozdějších pyramid, které byly podstatně menší, stejně jako kvádry, z nichž byly složeny, a že přesun patnáctitunových a ještě těžších nákladů na „saních“ po písku není technicky možný.

Když přece jen kameny dorazily na staveniště, bylo je třeba opracovat. Stavitelé pracovali na hranici dokonalosti, vždyť například základy Cheopsovy pyramidy mají maximální odchylku 2,1 centimetru. A to s největší pravděpodobností pouze kvůli tomu, že v Gíze v roce 1301 př.n.l. proběhlo velké zemětřesení. Bylo tak silné, že popraskal vápencový obklad, který dříve stavbu zakrýval a zřejmě i pohnul celou pyramidou. Odborníci na statiku připouštějí, že žádná mezera mezi základními kameny předtím možná vůbec neexistovala.

Jakým způsobem stavitelé takové dokonalosti dosáhli? Vždyť v období kolem roku 2500 př.n.l. měli k dispozici pouze nástroje z podstatně měkčí mědi, železné používali až zhruba o tisíc let později Chetité. Jistý německý nadšenec si dal za úkol vyzkoušet účinnost jakýchsi kladiv, jejichž tvůrci používali tvrdší kámen dolorit. Po pěti hodinách tvrdé a řádně zdokumentované práce se mu podařilo vyhloubit tvar o rozměrech 30 x 30 x 2 cm. I proto si lze jen těžko představit, že by s pomocí těchto kladiv dokázali Egypťané, i kdyby se jich na stavbě Cheopsovy pyramidy pohybovalo třicet tisíc, jak se uvádí, rozbít granitové bloky vážící i několik tun.

Autoři knihy Nově odkrytá tajemství pyramid Horst Bergmann a Frank Rothe navíc upozorňují, že průvodci v Abúsíru vám ukážou granitové a čedičové kvádry, které nesou stopy jádrového vrtání, techniky, která byla patentována teprve v roce 1876 n.l. „Dospěli jsme k závěru, že lidstvo v té době nebylo schopno Cheopsovu pyramidu postavit,“ tvrdí autoři a dodávají: „Techniku a znalosti, díky nimž nakonec toto veledílo vzniklo, jim dodali bohové, kteří krátce předtím přišli z hvězd.“

Bohové sestoupili z nebes

Vysoko nad hlavami našich dávných předků se prý tenkrát odehrála opravdová válka planet. Autoři knihy Nově odkrytá tajemství pyramid přiřadili některým planetám sluneční soustavy jména egyptských bohů. „Došlo k válce bohů, po níž začal ve sluneční soustavě panovat nový pořádek,“ uvádějí.

Na počátku stál Geb - praotec všech bohů, jehož jméno znamená v jazyce starého Egypta Země. Planeta, jak bychom těleso, které symbolizuje, mohli nazvat, vnikla do našeho slunečního systému a zavinila srážku s dalšími planetami. Na ni nejvíce doplatil bůh plodnosti Osiris, jehož božské tělo bylo rozdrceno. Ve vesmíru se místo planety objevil obří pás asteroidů, v egyptském náboženství se větší část Osirova těla převtělila v jeho syna Hora, jenž představuje Zemi. Drama pokračovalo, když se Hor střetl v dalším vesmírném souboji se Sethem, který symbolizuje planetu Mars. Seth prohrál a musel tak své dosud významné postavení ve vesmíru přenechat Horovi. Pokud k tomu opravdu došlo, pak si tedy Země a Mars vyměnili role a oběžné dráhy kolem Slunce. Horus se stal vládcem všeho živého a na Zemi se mohlo nadále rozvíjet lidské pokolení. A aby mělo začátky trochu jednodušší, dostalo pomoc. Z planety reprezentované bohem Gebem na Zemi sestupovali synové nebes, aby s pozemskými ženami plodili vyvolené potomky, kteří budou v dalších staletích vládnout lidstvu.

Že by všechno byly jen výplody chorého mozku dvou senzacechtivých spisovatelů? Možná. Faktem je, že Geb, uctívaný jako Otec bohů, z mytologie v podstatě vymizel. A s ním planeta bohů, kterou v systému nahradilo Slunce a v srdci Egypťanů bůh Re.

Ale je tu i babylonský epos Enuma Eliš, který opěvuje zrození a činy pána bohů Marduka. Celý obrodný proces měla začít blížící se bájná planeta Nibiru svým vniknutím do naší soustavy. Na velké hostině se bohové dohodnou, že vládu svěří právě Mardukovi. Ten jde do souboje o moc nad zemí s bohyní plodnosti Tiamatou, která končí podobně jako egyptský Osiris. Z rozervaného Tiamatina těla Marduk vytvoří zemi a nebesa, jako hlavní hvězdu zvolí Polárku. Nakonec rozhodne o stvoření člověka. Nibiru mezitím sluneční soustavu opouští.

Obě poselství říkají: Odkudsi z vesmíru se vynoří planeta, jejíž vládci vytvoří Zemi a na ní umožní zrození a následné povznesení lidského pokolení. Skutečností zůstává, že na nejvyšší ploše babylonských stupňovitých pyramid stála místo oltáře postel. Sloužila snad bohům, aby na ní zplodili s pozemskými ženami potomky? Polobohy, kteří umějí postavit skvosty, nad nimiž zůstává rozum stát?

Rozluštíme vzkaz vyvolených?

A bylo snad vytvoření božské manželské postele důvodem, proč vznikly pyramidy? Podle autorů teorie vesmírných válek bohů tomu alespoň v případě Egypta tak nebylo. „Cheopsova pyramida je vlastně jediným známým a naprosto přesným znázorněním slunečního systému. Díky umístění královské a královniny komory zobrazuje oběžné dráhy Merkuru, Venuše, Země a Marsu a navíc ještě soustavy asteroidů kolem Slunce. Stejný efekt pak tvoří všechny egyptské pyramidy, které byly vystaveny na pomyslných oběžných drahách „božských“ planet s Cheopsovou pyramidou coby Sluncem ve svém středu. Egyptu se v antice říkalo Mapa oblohy. Nebyla to náhoda. A Cheopsova pyramida není ničím jiným než kódovaným poselstvím, které tu po vesmírné válce nechaly vyvolené bytosti lidem. Je jen naše chyba, že jsme ho ještě nerozluštili,“ tvrdí Bergmann a Rothe.

A že je co rozkrývat. Bytosti, které sestrojily Cheopsovu pyramidu, si pro lidstvo připravily mnohá překvapení. V jejím nitru dochází k popření hned několika fyzikálních a přírodních zákonů. První oficiální pokusy prováděl ve 30. letech minulého století francouzský turista Antonie Bovis, který při návštěvě Velké pyramidy v Gíze objevil vyschlou mumii kočky. Rozhodl se experiment zopakovat a ve vlastnoručně vytvořené pyramidě zakrátko našel stejně vysušenou mrtvou kočku a v křížaly se změnilo i ovoce, jež v objektu také ponechal. Pozdější průzkumy mimo jiné prokázaly, že potraviny vložené do pyramid hůře podléhají zkáze, rostliny klíčí podstatně rychleji, a když se dovnitř umístí mléko, po šesti týdnech pokusu změní strukturu ve hmotu podobnou jogurtu bez jediné stopy plísně. Stejně velké vzorky mléka dané mimo experimentální pyramidu během několika dní zkysly a zplesnivěly.

Pokus, jenž měl potvrdit oblíbenou teorii, že v pyramidě dochází k samovolnému ostření žiletek, dokonce zdokumentovala německá veřejnoprávní televize ZDF. Polovina vzorku byla položena do pokusné pyramidy, která byla přesnou kopií Cheopsovy včetně originálního natočení základových vrcholů do světových stran. Vědci také v přesném poměru instalovali „královskou komoru“, kam žiletky umístili. Už po týdnu bylo jasné, že kouzlo Velké pyramidy funguje.

Stavby pyramidálního tvaru slouží také jako soukromé kliniky, kde se léčí složité popáleniny, revmatické bolesti, křeče nebo poruchy imunitního systému. Pyramidální efekt působí velmi příznivě i co se doplnění energie týče. Na otázku, co se vlastně v pyramidách odehrává, však nedokáže odpovědět ani současná věda. Tajemství tvůrců pyramid na své rozluštění stále čeká.

Pyramidální zeměpis

1) Cheopsova (Chufuova, Velká) pyramida – Gíza, Egypt

Patří k největším stavbám světa. Její současná výška je 137,5 metru a zabírá plochu 5,15 hektaru. Zatímco Herodotos tvrdil, že na její stavbě pracovalo po dobu 20 let ve tříměsíčních turnusech sto tisíc otroků, současní egyptologové se domnívají, že dvacetiletou výstavbu realizovalo 10 000 vysoce kvalifikovaných dělníků, rolníků a úředníků, pro které dokonce v Gíze vzniklo obří sídliště s několika tisíci domy. Pyramida obsahuje poměrně netradičně hned tři pohřební komory umístěné přibližně nad sebou. Jako důvod se uvádí, že se faraón obával, že by mohl skonat před ukončením stavby, a měl tak od začátku k dispozici odpovídající hrobku.

Zvláštností je též samotný sarkofág z žulového kamene, jenž byl na místo dopraven před dokončením pyramidy, jinak by se dovnitř nedostal – neprošel by žádným vchodem. Sarkofág však byl prázdný stejně jako vlastní pohřební komory. Odborníci soudí, že pyramida včetně královské výbavy byla vykradena, žádná z teorií nevěří, že by mohla být od počátkuu zcela prázdná.

2) Pyramida opeřeného hada (Kukulkanova) – Chichén Itzá, Mexiko

Chichén Itzá založili patrně v 6. století našeho letopočtu Mayové. Ti metropoli také zhruba po dvou století z dosud neznámých důvodů opustili. Největšího rozkvětu však město dosáhlo v 10. století za vlády příslušníků kmene Itzá.

Dominantou města je devítistupňová pyramida Opeřeného hada. Počtem teras odpovídá devíti mayským podsvětím. Na vrchol vedou pod úhlem 45° čtyři schodiště, každé nasměrované na jinou světovou stranu. Schodiště je složené z 91 stupňů, celkový počet dává 364 schodů, podle pověstí je 365. stupněm samotný vrcholek pyramidy. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti dopadají paprsky slunce na hlavní schodiště tak, že vyvolávají optický klam, že se had klikatě plazí odshora dolů.

3) Pyramida Borobudur – Magelang, Jáva, Indonésie

Buddhistická pyramida je součástí chrámového komplexu asi 40 km od Jogjakarty. Nebyla postavena na rovné ploše, ale leží na vyvýšeném místě mezi dvojicí sopek. Základna stavby čtvercového půdorysu o délce strany zhruba 120 metrů má devět teras, z toho 6 spodních má čtvercový a 3 vrchní kruhový půdorys. Zdobí je celkem 504 soch Buddhy. Z leteckého pohledu připomíná třicetimetrová stavba obří trojrozměrnou mandalu. Na stavbu pyramidy v Borobuduru bylo použito kamene vytěženého z nedaleké řeky. Nejdříve byl na místě opracován na potřebnou velikost, teprve pak dopraven a zasazen do vznikající svatyně bez použití malty. Pyramida byla opatřena důmyslným drenážním systémem a žlaby zakončenými chrliči vody.

Jedná se patrně o nejzáhadnější pyramidu světa. Neexistují zápisy, proč byla vytvořena, kdy k její stavbě došlo, ani kdo ji nechal postavit. Stejně není znám datum a důvod, proč bylo centrum náhle opuštěno. Unikátní stavba celá staletí zarůstala džunglí a ke všemu ji po výbuchu nedaleké sopky Merapi pokrylo několik metrů věčného prachu. Ztracenou pyramidu tak víceméně náhodou objevil v roce 1814 britský viceguvernér Jávy Thomas Raffles. V roce 1973 pak došlo ke kompletní rekonstrukci svatyně. Bortící se pyramida byla rozebrána, všechny její kameny očištěny a následně vráceny na původní místo.

4) Pyramida v Louvru – Paříž, Francie

Moderní prosklená pyramida slouží jako hlavní vchod do muzea Louvre. Zastřešuje a zajišťuje přirozené osvětlení centrálního podzemního prostoru s pokladnami, informačními přepážkami, třemi vstupy do paláce a vše propojuje s dalšími podzemními prostory, kde je obchodní centrum i vstup do metra. Stavba, která vyvolala podobnou diskusi jako „chobotnice“ na Letné, byla dokončena v roce 1989. Slavnostní otevření proběhlo u příležitosti 200. výročí Velké francouzské revoluce.

Pyramida má na svém kontě již několik mýtů. Ten nejznámější, že se skládá ze 666 skleněných tabulek, dokonce využil spisovatel Dan Brown ve své Šifře mistra Leonarda. Správa muzea následně oznámila, že pyramida má čtvercovou základnu o délce hrany 35 metrů, výšku 20,6 metru (takže výškou nepřesahuje historické budovy Louvru) a skládá se ze 603 kosočtvercových a 70 trojúhelníkových, celkem tedy ze 673 dílků.

5) Šumavská pyramida – Račov, Česká republika

Experimentální centrum postavil na začátku nového tisíciletí u lesíka na okraji šumavské vesnice Račov ruský stavební inženýr čečenského původu Anatolij Jaguljajev. Stavba ze dřeva, skla a plastů (tedy bez jediného kousku kovu) vznikla přes odpor tamních ekologických iniciativ, jejichž členové poukazovali na nevhodnost umístění pyramidy v šumavských lesích.

Autor a majitel stavby strávil několik let v čínských klášterech. To, že je jeho posláním vytvořit pyramidu, mu určili tamní lámové. Soukromé experimentální centrum je využíváno především k cíleným léčivým meditacím v pyramidě. Současně v jejím prostoru majitel šlechtil exotické rostliny a na pozemcích v dosahu pyramidy pěstoval zeleninu a choval především drůbež.

6 nejvýznamnějších egyptských bohů

Hor (Horus)

syn Osirise a Eset, představuje Zemi a je staroegyptským vládcem nebes, slunce a světla. Nejčastěji bývá zobrazován jako muž se sokolí hlavou, případně jako sokol s výraznýma očima, které podle mytologie mají představovat Slunce a Měsíc. O jedno z očí přitom přišel v bitvě se Sutechem o egyptský trůn. Po slavném vítězství byl prvním faraonem starověkého Egypta a všichni další faraoni byli považováni za jeho převtělení. Tzv. Horovo oko se též stalo symbolem ochrany egyptského národa.

Atum (též Item, Tem, nebo Temu)

byl starými Egypťany považován za stvořitele ostatních bohů. Některými faraony byl uctíván coby mýtický předek panovnické dynastie. Atum je zvláštní postavou v božské hierarchii. Nejen kvůli významu svého jména, který není zcela jasně určen. Může znamenat Dokonalý stejně jako Neexistující, bývá překládán jako Všechno i jako Nic. Opravdu zvláštní je, že se postupem času z pozice Boha – stvořitele „vytratil“ a jeho vůdčí místo v egyptské mytologii „převzal“ bůh Slunce Re.

Re (též Ra)

postupem času vytlačil Atuma. V překladu má jeho jméno jediný význam: Slunce. Během dne putuje v nádherné sluneční bárce přes nekonečný nebeský oceán ve vybrané společnosti. Kromě dalších egyptských bohů toužili po věčné plavbě faraoni. Ač se nechali uctívat jako synové boha Re, považovali by si za čest, kdyby jim po jejich smrti svěřil byť jen roli veslaře. Po setmění přesedá bůh Slunce do bárky zvané meskelet, s níž se plaví po podsvětí doprovázen tzv. požehnanými mrtvými především z řad členů panovnických rodů, svých potomků a některých méně významných egyptských bohů. Bůh Slunce bývá znázorňován se sokolí hlavou, na níž je nepřehlédnutelné jeho žhnoucí ohnivé oko, symbol vševědoucnosti a jasnozřivosti boha Re. Často drží v ruce také symbol své moci - egyptský kříž.

Osiris (Usir, Usirev, Asar)

byl původně egyptský bůh plodnosti a úrody. S Usirem bývá ve vesmírném pojetí spojeno souhvězdí Orionu a zejména Orionidy – pás meteoritů, které patrně po svém průletu zanechala Halleyova kometa.

Odstrčený bratr Sutech pozval Osirise na hostinu, kde ho zabil. Jeho tělo nechal rozsekat a rozházet po celém Egyptě, část v bednách nechal utopit v Nilu. Usirova manželka Éset (někdy také Isis) se vydala na cestu a po čase se jí podařilo všechny části mužova těla najít a s pomocí boha Anúbise dát dohromady. Bůh Slunce Re pak rozhodl, že se Osiris vrátí zpět jako bůh podsvětí a patron zemřelých. Od té chvíle končí všechny mrtvé duše před Osirisovou stolicí, kde je jejich srdce váženo na váženo na božských vahách. Je-li lehčí než pštrosí péro, dostanou zemřelí glejt, který je při cestě do ráje ochrání před démony. V opačném případě skončí hříšníkova duše v tlamě odporné příšery, která sedí Osirisovi v nohou.

Geb

je v egyptské mytologii považován za boha zakladatele. Bývá znázorňován v lidské podobě se zelenou barvou kůže, na hlavě mívá nilskou husu. Geb daroval lidem půdu a zároveň představoval symbol pramenů vody. Občas však ukázal i svou temnou tvář, když v zemi vyvolal velké zemětřesení. Faraoni se často nechali titulovat jako Dědicové Gebovi a dle tradice věřili, že sedí na Gebově trůnu.

Sutech (Seth)

je bůh pouště, moře a bouře. V raném období byl navíc považován za boha války a temnoty. Ve vesmírném podobenství starých Egypťanů představuje Mars. Sutech se o získání trůnu pokusil hned dvakrát. Poprvé, když usmrtil svého bratra Osirise. Podruhé se ve válce bohů postavil nastupujícímu bohu Horovi. Zápas boha Slunce a temnoty nakonec skončil Sutechovou porážkou.

O lovcích pokladů a vykradačích hrobů se dočtete v červnovém National Geograpic.