BERAN

Za zásluhy vedle Pegase

Byl to zachránce dětí krále Athama, kterým hrozila smrt. Athamas si totiž vzal po poradě s bohy (nebo pod jejich mírným přinucením) za manželku Nefelu. Byla to dobrá partie, protože její ochránkyní byla samotná bohyně Héra. Athamas moudře usoudil, že bude lepší, když si Nefelu vezme a s nejvyšší olympskou bohyní si to nerozhází. Oženil se a záhy se narodily dvě děti – syn Frix a dcera Helle. Po několika letech se však král zachoval přesně tak, jako dnešní politici (jak je vidět, opravdu nedělají nic, co by slunce už dávno nevidělo).

Zamiloval se do krásné Ino a měl děti i s ní. Ino neviděla důvod, proč by mělo fungovat právo prvorozeného a na orchomenský trůn neměl zasednout její syn. Šla na to fikaně: podplatila služky, které upražily zrno, určené k setbě. V zemi vypukl hladomor. Král vyslal posly na konzultaci do Delf, kde mu měli říct, kde se stala chyba a co má dělat, aby se do země vrátil blahobyt. Ino však podplatila i posly, a ti králi řekli, že musí obětovat svého prvorozeného syna Frixe. Athamus sice nadšením zrovna nejásal, ale vůli bohů se protivit nehodlal. Poté zasáhl Zeus, který viděl zjevnou nespravedlnost a poslal svého zlatého berana, který měl obě děti zachránit.

Zvíře se objevilo ve chvíli, kdy Athamas vytahoval kudlu, aby svého syna obětoval. Frixos sedl na berana, sebral sestru Hellé, a odletěli směrem ke Kolchidě. Při průletu nad úžinou mezi Evropou a Asií se Hellé nahnula, spadla do moře a utopila se. Úžina se po ní do dnešních dnů nazývá Hellespont. Trixos se šťastně dostal do Kolchidy, kde berana obětoval Diovi. Pro jeho zlaté rouno se později vypravil Jásón a jeho Argonauti. Beran se za zásluhy dostal na hvězdnou oblohu, kde se pase vedle Pegase.

BÝK

Památka na velkou lásku

O tom, že vládce Olympu Zeus byl pěkný proutník, který si uměl vychutnat půvaby nebešťanek i pozemských žen, nikdo nepochybuje.

V podobě sličného bílého býka se zmocnil královské dcery Európy. Uviděl ji, jak si s družkami hraje na břehu moře a zamiloval se na první pohled. Celkem logicky usoudil, že se ve své božské podobě zjevit nemůže, takže se proměnil v bílého býka se zlatými rohy a začal se kolem princezny motat. Nechal se od ní laskat a hladit, později před ní klekl na kolena a ona na něj nasedla. Býk pak skočil do mořských vln a zastavil se až na Krétě. Tam na sebe vzal svou skutečnou podobu, vylekané dívce vyznal své city a dal se do díla.

Z jejich lásky se narodili tři synové – Mínós, Radamantés a Sarpedon. Európa se později provdala za krétského krále Astreria. Po smrti se jí dostalo božských poct a byl po ní nazván i světadíl. Souhvězdí Býka umístil na nebe sám Zeus jako památku na svou lásku.

BLÍŽENCI

Síla nerozlučných bratrů

Jsou to dvojčata Kastor a Pollux, synové Ledy. Byla to žena spartského krále Tyndarea. Jednou ji uviděl z olympských výšin Zeus a velice se mu zalíbila. Léda však byla královna dbalá svých povinností a proto jeho nemravné návrhy odmítla. Nejvyšší bůh usoudil, že nezbude, než aby toho, co tak chce, dosáhl podfukem. Zavzpomínal na dřívější časy, kdy mu proměna v býka tak pomohla, proměnil se v labuť a královnu překvapil právě ve chvíli, kdy se koupala v řece.

Za devět měsíců Leda porodila (nebo snesla?) obrovské vejce, v němž se skrývaly hned čtyři děti. Dvě z nich – Pollux a Helena – měly jako otce Dia, druhé dvě – Kastor a Klytaimestra – byly jejího pozemského manžela. Oba bratři se vzdor rozdílným otcům milovali a byli nerozluční. Z Polluxe vyrostl vynikající zápasník, z Kastora se stal voják a krotitel divokých koní.

Nesmrtelný byl však bohužel jenom Pollux. Když Kastor zahynul, přemluvil Pollux svého otce Dia, aby mu dovolil bratra navštívit v Hádově království mrtvých. Otce jeho nepředstíraný smutek dojal natolik, že oba bratry přemístil na nebesa jako souhvězdí Blíženců.

RAK

Osudové zakousnutí do nohy

Jak bylo z předchozích příběhů vidět, Zeus se opravdu nenudil. S manželskou věrností si hlavu nelámal a nemanželských dětí měl jako kvítí. Není tedy divu, že jeho zákonitá manželka Héra žárlila a jeho dětičkám se snažila uškodit, jak jen mohla.

Jedním z nejznámějších nemanželských synů byl Héraklés, jehož se Hera sice snažila zničit, ale vzhledem k jeho fyzickým kvalitám a nepopíratelnému důvtipu se jí to moc nedařilo. Proto začala cvičit Hydru, což byl obrovský pes s devíti hlavami. Jako biologickou zbraň ho vypustila v Lerně, kde začal zabíjet všechno, co se hnulo, a pustošit celé okolí. Zbylé obyvatelstvo, které usoudilo, že si samo s nestvůrou neporadí, pozvalo na pomoc Hérakla a ten se pustil do boje. Zpočátku to vypadalo dost beznadějně, protože tam, kde jednu hlavu usekl, hbitě vyrostlo několik nových.

Héraklés byl naštěstí dost chytrý, takže po každém useknutí vypálil ránu žhavým železem. Ve chvíli, kdy i Héra pochopila, že je to s Hydrou nahnuté, poslala Raka, aby jí pomohl. Rak se zakousl do Héraklovy nohy, ale to bylo taky to poslední, co ve svém pozemském životě udělal. Hrdina mu rozbil krunýř, zabil ho a následně připravil o poslední hlavu i Hydru. Héra sice prohrála, ale vděk vůči spojencům v ní zůstal a proto je oba umístila na nebesa.

LEV

Postrach celého okolí

I lev býval miláčkem bohyně Héry. Chovala ho na měsíci, chodila ho pravidelně krmit a svou velkou kočku si hýčkala. Jednou ho však zapomněla nakrmit a lev se naštval. Vrhl se na koně, který táhl vůz měsíční bohyně Seléné, ta se rozzlobila a shodila vzteklé zvíře na zem.

Lev spadl blízko města Némea, kde se z něj rychle stal postrach celého okolí. S chutí požíral dobytek a neopovrhl ani lidmi. Obyvatelé se opět obrátili na Hérakla, který se jim vydal na pomoc. Ten lva uškrtil holýma rukama.

Lev se sice dostal na nebesa, ale není moc jasné, kdo ho tam vlastně umístil. Jedni říkají, že to byla Héra, která si chtěla připomenout svého domácího mazlíčka, druzí tvrdí, že to byl naopak Zeus, který si tak připomínal jedno ze skvělých vítězství svého syna.

PANNA

Nemohla se na to dívat

Tady se sluší připomenout jednu velmi pozoruhodnou zajímavost: Panna je jediné stvoření, které se na oblohu dostalo z vlastní vůle.

Jak je to vůbec možné? Poslechněte si její příběh... Když žila na nebi, byla jednou ze tří Hór, což byly dcery Dia a Themidy - bohyně spravedlnosti.

Ve Zlatém věku, kdy bylo na světě všechno v pořádku, v potocích teklo mléko a nektar, živé bytosti si neubližovaly, smlouvy se dodržovaly a spravedlnosti se nikdo nesmál, žila na zemi.

Když ale spolu s věkem Stříbrným a Bronzovým vstoupily mezi lidi hádky, sváry a nejrůznější nedorozumění, usoudila, že se na to nemůže dívat a raději se přesunula na nebesa.

VÁHY

Dvojice spravedlivých

Jediné věcné znamení (ostatní jsou buď zvířecí nebo lidská) se na nebi objevilo jako svérázné memento – jako varování lidstva před hněvem bohů.

Před dávnými lety to na zemi vypadalo skoro jako dnes. Lidé nedrželi slovo, navzájem se mordovali, chovali se k sobě nelaskavě a pokud se někdo už laskavě chovat chtěl, ostatní ho bez milosti zničili. Zeus se znechuceně díval na své dílo a usoudil, že lepší nic než takový svět. Vyřešil to tím, že na zem poslal potopu, ve které všichni nezdarové zahynuli.

V té chvíli se do věci vložila bohyně spravedlnosti Themida. Prochodila celý svět, až našla dva spravedlivé lidi – Deukalióna a Phyrru. Zvážila jejich skutky na své váze a zjistila, že jde o lidi opravdu čisté a hodné záchrany. Vyvedla je na břeh mořský a přikázala jim, aby za sebe házeli kosti své velké matky (rozuměj kameny, které jsou kostmi matky země). Z kamenů, které hodil Deukalión, vznikli mužové, z kamenů Pyrrhy ženy. Zeus sice vznikem nového lidstva nadšený nebyl, ale nakonec se s tím smířil. Na prosbu Themidy však pověsil její váhy na nebesa, kde mají připomínat dvojici spravedlivých, díky nimž zde jsme.

ŠTÍR

Zabránil masakru

Jeho pobyt na nebi má souvislost s lovcem Oriónem. Když si dávno, kdy Zeus a Héra putovali po zemi jako dvojice starých lidí, je přijal pod svou střechu jeden rolník. Neměl sám mnoho, ale rozdělil se s nimi o poslední skývu a poslední doušek vína. Když pak zjistil, že má jako hosty bohy přímo olympské, a oni mu řekli, že mu splní jakékoliv přání, vyžádal si syna.

Tak se zrodil Orión, z nějž se časem stal nejen výjimečný lovec, ale i pohledný muž. Zalíbil se dokonce i panenské bohyni Artemis, která ho pozvala na společný lov. Její bratr Apollo, který na ni žárlil, však namluvil Matce Zemi, že Orión chce proto, aby se Artemidě zalíbil, zabít všechna zvířata. Matku Zemi ani nenapadlo, že ji Apollo takříkajíc tahá za nohu a na Orióna poslala obrovského štíra, který ho měl zabít a tak zabránit masakru. Orión s ním sice zkoušel bojovat, ale nakonec byl smrtelně zraněn.

Artemis ho umístila mezi hvězdy a tím se mu postarala o nesmrtelnost. Matka Země však za lovcem poslala i Štíra, takže jsou teď na nebi oba. Z Artemis se stala panenská bohyně lovu, která neustále smutní po svém miláčkovi.

STŘELEC

Kdyby něco, zasáhne!

Střelec je vlastně kentaur, napůl kůň a napůl člověk. Nejznámějším, nejmoudřejším a nejváženějším kentaurem býval Chirón, vychovatel a učitel mnoha řeckých hrdinů (například Iásóna, Achilla a Asklépia).

Staří Řekové byli moudří a věděli, že než se král a vládce dostane k moci, kdy bude poroučet a ovládat, je potřeba, aby se nejdříve naučil sám poslouchat. Kentauři si tedy brali budoucí krále na výchovu. Chirón byl zvlášť vděčný Héraklovi, který mu zachránil syna.

Když se Héraklés dostal po smrti na nebesa, chodil ho Chirón ze země každý večer pozdravit. Jednou si však všiml, že nové souhvězdí Štíra Hérakla ohrožuje. Poprosil Dia, aby za Štíra umístil kentaura s lukem. Kdyby se tedy někdy náhodou stalo, že by Štír zapomněl na slušné vychování a na hrdinu zaútočil, Střelec určitě zasáhne.

KOZOROH

Nevydařená proměna

Kozoroh kdysi běhal po zemi jako bůh Pan. Staral se o pastýře a zároveň bylo postrachem nymf, ke kterým se při každé příležitosti měl.

Krásou moc neoplýval, ale snaha, se kterou krásné nymfy dobýval, byla impozantní. Není divu, že když ho nymfy jenom slyšely, dávaly se na útěk.

Jednou se však stalo, že i sám Pan musel utíkat před Titány. Vrhl se do Nilu, kde se hodlal proměnit v rybu, ale protože proměnu moc nezvládl, podařilo se mu to jen napůl. Byl by se už pomalu utopil, ale zasáhl Zeus, kterého často bavíval hrou na pastýřskou píšťalu, a satyra vylovil. Přenesl ho na oblohu, kde ve své nynější podobě napůl ryby a napůl kozla zůstal doteď.

VODNÁŘ

Ať je doma klid!

Vodnář je vlastně Ganymédés, syn krále Troa (pokud vám přišla na mysl starověká Trója, máte pravdu!). Ganymédés byl ten svého času nejkrásnějším chlapcem na zemi. Byl tak krásný, že okouzlil i Jitřenku – bohyni ranních červánků Eos – a ta ho pozvala na Olymp.

Krásný jinoch se však zalíbil i samotnému Diovi, a ten začal s Eos soupeřit o jeho přízeň. Zeus mu slíbil nesmrtelnost a věčné mládí a učinil z něho svého číšníka, který mu při olympských hostinách naléval do poháru nektar. Ganymédes s Diem i cestoval na hřbetě jeho orla. Vzhledem k tomu, že se Eos nevzdala a snažila se o něj dál, propadal Zeus záchvatům žárlivosti. Své k tomu taky chtěla říct Héra, která ze všech sil snažila, aby se Ganymédés dostal z Olympu a nekazil bohům pohodovou atmosféru.

Zeus ho v rámci zachování domácího klidu umístil mezi hvězdy, kde k němu mají všichni stejně blízko (nebo stejně daleko) a nazval ho Vodnářem.

RYBY

(Ne)rozumné škádlení

Ryby vděčí za svůj pobyt na nebi bůžkovi lásky Érótovi. Tento bůžek často trápil bohy i lidi tím, že po nich střílel své šípy. Zlaté přinášely lásku, železné nenávist (pokud si myslíte, že lety ztratil Erós na aktivitě, nemyslete si. Dnes své šípy střílí stejně zlomyslně jako v dobách starého Řecka).

Jednou, kdy byl zvláště ve formě, namířil své šípy tak, aby se netvor Tyfón zamiloval do krásné nymfy. Házel na ni sice žhavé pohledy očima z celého sta svých hlav, ale veškerá jeho snaha nezabrala. Nymfa pocítila odpor tak mocný, až usoudila, že bude lepší, když skočí ze skály a zemře. Jak řekla, tak učinila. Rozzlobený netvor se vydal hledat Éróta po celé zemi a nijak se netajil s tím, že si to s ním chce vyřídit. Běhal dost dlouho, až ho nakonec spolu s matičkou Afrodítou objevil na břehu Eufratu.

Když ho bohyně uviděla, pochopila, že s Tyfónem moc řeč nebude, a pro jistotu spolu se synkem skočila do hlubokých vod, kde se změnili v ryby. Potom požádala Dia, aby podobu Ryb umístil na nebe. Synkovi doporučila, aby se pokaždé, kdy bude mít chuť někoho provokovat nebo škádlit, podíval na nebe a vzpomenul si, jak málem neslavně skončil Tyfónovou rukou.

Je vidět, že nebeské děti jsou stejné jako pozemské. Érós patrně svou matičkou vyslechl, možná i slíbil, že se bude chovat rozumněji, ale tomu, že by svá slova bral od chvíle, kdy je vyřknul, až do současnosti vážně, opravdu nic nenasvědčuje.