Re: starosti

Ahoj Pokky,

snad nebude vadit, že Ti budu tykat, ale je to alespoň trošku osobnější, viď? Vidím, že to nemáš zrovna jednoduché. Problémy s učením a spolužáky. To není žádný med. Pojďme se na to podívat spolu.

Nejprve se podíváme na Tvé předměty a školní úspěšnost. Vím, že je náročné dostat do hlavy informace, které nám přijdou nepotřebné. A základem je to, abychom se dokázali nadchnout pro danou věc či se k tomu alespoň přemluvili v rámci nutného obstání.

Musím se přiznat, že moc nerozumím tomu, co obnáší obor fotografování. Možná bys mě mohla poučit Ty. Co můžeš jednou dělat? Jak bys, se ráda profesně realizovala? Máš už nějakou představu? Plánuješ se třeba zdokonalovat na vysoké škole?

Já si představuji, že fotografování je umělecká činnost, ale zároveň je to dle mého laického pohledu mnohem víc. Jako fotograf, který má nějaký vztah ke svému budoucímu povolání mě bude zajímat i historie mého oboru, významní součastní umělci či tradiční i nejmodernější techniky zhotovování fotografie. Skutečně k tomu množství informací nikdy nebudu potřebovat např. chemii či matematiku? Sama vím, že jsou to leckdy velmi nehezké předměty a člověk má oprávněný pocit, že je vlastně nikdy nebude potřebovat. Jenže nikdy nevíme, co se může stát a dít. A hlavně vzdělaný člověk by si měl přeci udržovat bystrou paměť takovým logickým přemýšlením, ke kterému nám pomáhá např. matematika. Ale neboj. Nic se nemá přehánět, proto nemusíš usilovat o výborný prospěch. Stačí, když člověk napíše písemku takovým způsobe, aby věděl, že může jít do dalšího ročníku.

Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že život není jenom o věcech, které nás baví. Někdy se stane, že najednou je potřeba překonat překážky a vytrvat, abychom dosáhli svého cíle. Jsi dospělá mladá žena, a pokud víš, že Tě baví fotografování, kterému se ráda budeš věnovat, tak je třeba jít i přes leckdy nepochopitelné překážky. Zatnout zuby, poťukat si na čelo, co je to za zbytečnost, přesto však vytrvat a přinést určité oběti pro svůj cíl. Pro něco, co máme rádi.

Teď se podíváme na Tvůj třídní kolektiv. Nevím do jakého ročníku chodíš, osobně bych tipovala, že do prvního, ale třeba také ne. Ono totiž nikdy není jednoduché zapadnout do nového kolektivu, mezi nové jedince. Každý jsme jiný. Někdo zapadne rychleji a jinému to trvá i několik měsíců. Když Ti napíšu, že není čeho se bát, bude to rada nerada, viď. On se totiž člověk bojí. Má např. nepříjemné zážitky z předchozích dob, jak sama píšeš, a bojí se opakování. Člověk se bojí, že se ztrapní či bude vypadat nemožně, když např. řekne svůj názor. Bojíme se, že budeme vypadat hloupě, pokud se budeme více zviditelňovat v třídním kolektivu. Bojíme se, že budeme nepřijati, nepochopení atp. Na všechny tyto obavy máme plné právo.

Ovšem stejně tak jako se bojíme i toužíme. Přejeme si navázat nové přátelství, přejeme si, aby si nás ostatní všimli a uznávali nás. Přejeme si být jiní a zároveň stejní jako ostatní. A to není jen tak. A když si něco přejeme, je potřeba něco udělat pro splnění našeho přání.

Re: starosti

Patříš k lidem, kteří jsou stydlivější povahy a o to těžší je překonat ostych a pocit z možného zklamání. Jenže mi přeci nepotřebujeme, být autoritou pro celý kolektiv, někdy stačí jeden kamarád, aby se člověk cítil hned lépe. Takže se zeptám, máš ve třídě nějakého kamaráda? Co sousedka, vedle které sedíš? Určitě bude lepší navázat důvěrnější kontakt s jedním člověkem než hned s celým kolektivem. Možná Ti jsou ve třídě nějací lidé velmi sympatičtí, zkus se zapojit do rozhovoru s jedním nebo se dvěma z nich. Uvidíš, že postupem času se začne rozrůstat počet lidí, s kterými si, budeš moci hezky popovídat a najednou budete parta lidí, pak třeba výborný třídní kolektiv. Zapadnou, do kolektivu znamená být obklopena jedním, dvěma, třemi lidmi, kteří člověku rozumí. Když má člověk za sebou přátele, nemusí se bát říct nahlas svůj názor, protože i jeden průbojnější kamarád se ho zastane. No a přátelství je prevence před šikanou.

Nevím zda jsem Ti alespoň trochu poradila, ale budu ráda, když mi třeba napíšeš, jestli je problém ještě trochu někde jinde a mé rady jsou takové „nerady“.

S pozdravem Tereza Malá