Je to slizké, odporně se to matlá okolo rukou a prakticky to není k ničemu. Je to prostě sliz. Ani vlastně nevíme, proč ho děti tolik milují - možná jen proto, že si s ním hraje půlka třídy a nikdo nesmí zůstat pozadu.
Proti tomuto podezření se ale děti jistě ohradí. "Sliz můžete natahovat, roztahovat, můžete z něj foukat bubliny, je to zábava. Navíc slizu existuje víc druhů - obyčejný, fluffy, třpytivý, lepkavý... A pak máte taky sliz podobný modelíně, ze kterého se dá něco vytvarovat," poučila nás 11letá Katka.
Krabička plná slizu se tedy tváří jako dárek, který se u dospívající generace zaručeně setká s úspěchem. Jak ho ale vyrobit?
Postupů na výrobu slizu najdete na internetu celou řadu, mnohé z nich vás ale odradí diskutabilními přísadami. Základem bývá tekuté lepidlo a škrob nebo jedlá soda. Abyste dosáhli dokonalé konzistence a sliz se nelepil, netekl ani netrhal, doporučuje se přidat tetraboritan sodný neboli borax. Ten se dá sehnat v některých drogeriích nebo v zahradnických potřebách jako hnojivo či jako přípravek na změkčování vody, je ale toxický a může způsobit podráždění kůže. Zkrátka to není nic, co byste dali dětem na celý den žmoulat do rukou a foukat z toho bubliny. Borax se dá nicméně nahradit roztokem na kontaktní čočky.
Základní recept na výrobu slizu tedy může vypadat takto:
- 100mm tekutého lepidla
- 1/2 lžíce jedlé sody
- 1 lžíce roztoku na kontaktní čočky
Do hmoty lze pro ozvláštnění zapracovat potravinářské barvivo, třpytky nebo třeba polystyrenové kuličky.
Tip: Aby byl sliz nadýchaný ("fluffy"), přidejte do něj trochu pěny na holení. Čím víc dáte lepidla, tím bude sliz lepkavější; naopak hutnější, až modelínové struktury dosáhnete větším množstvím jedlé sody nebo škrobu. Vzniklá hmota má tendenci rychle vysychat, uchovávejte ji proto v uzavřené krabičce. Je rozhodně lepší vyrobit ji jako dárek na poslední chvíli, než ji dva týdny skladovat ve skříni.