Abigail a Brittany zázračně přežily a letos už oslavily 23. narozeniny. Musejí se dělit o jedno tělo, ve kterém se nacházejí dvě srdce, čtyři plíce, dva jícny, tři ledviny, jedna játra a dvě páteře spojené nad pánví. Veškeré orgány od pasu dolů jsou pak sdílené, včetně střev a rozmnožovacího ústrojí. Poněkud komplikovaněji je propojená nervová soustava - Abigail, jejíž hlava je na pravé straně, necítí levou polovinu těla, Brittany naopak nemá cit v té pravé.

Pravděpodobnost, že se narodí dvojčata srostlá podobným způsobem, je 1:40 000. Šanci na přežití mají taková miminka jednoprocentní. Abigail a Brittany sice v minulosti podstoupily různé lékařské zákroky, ale jinak se těší dobrému zdraví.

Přes svůj na první pohled viditelný handicap dokážou psát, hrát na piano, jezdit na kole, plavat, a zahrají si dokonce i volejbal a softball. Když jim bylo 16 let, přihlásily se do autoškoly jako většina jejich amerických vrstevníků. Zkoušky složily úspěšně, jejich mamince jen vrtala hlavou otázka: když je zastaví policisté za rychlou jízdu, která z nich dostane pokutu?

Rodiče se prý vždycky snažili v dívkách rozvíjet individuální osobnosti. Když jedna zlobila, hubovali jen ji, nikoli obě dívky jako celek. K narozeninám dvojčata dostávala dva dorty, do kina se pro ně kupovaly dva lístky.

Problematická situace nastává, když jedna z dívek onemocní a druhá s ní musí zůstat upoutaná na lůžku. S osobními odlišnostmi se ostatně potýkají každý den při běžných činnostech - musejí se dohodnout, kdy budou jíst nebo kdy půjdou spát. Ještě těžší to budou mít v případě, že se jedna z nich zamiluje. Bude vůbec možné, aby se jednoho dne provdaly a měly děti? Jejich tatínek věří, že ano.

Oddělit je od sebe bohužel není možné. Riziko, že by po takovém pokusu zemřely nebo zůstaly trvale postižené, je příliš vysoké.