„Už chvílu nepoznám samotu tú vernú, už chvílu necítim osamelý tieň. Už chvílu milujem iné farby jako čiernu…“ zpívá Richard Müller ve své nové písni, která dala název celému albu. Takovou dávku naděje, ba dokonce opatrného optimismu, jsme od slovenského zpěváka už dlouho neslyšeli, ani v rozhovorech, ani v písňových textech. Že by pro něj začínala nová, možná šťastnější životní kapitola?

Rodinná dramata

Jisté je, že až donedávna jeho život připomínal důmyslně sepsaný scénář pro ne jeden, ale hned několik dílů televizního pořadu Třináctá komnata. Začalo to už jeho vztahem k otci, populárnímu herci Vladovi Müllerovi, kterého si většina z nás pamatuje jako sympatického hajného ze seriálu Přátelé zeleného údolí. Ve skutečnosti ke své vlastní rodině nebyl ani zdaleka tak přátelský a chápající. Richard na něj vždy vzpomínal jako na člověka, kterého vnímal jako cizího, s nímž nedokázal mít blízký vztah: „Nikdy mi do ničeho nemluvil. Přesto jsem se vedle něj vždy cítil nesvůj,“ říká a dodává: „Měl jsem z toho člověka... strach je silné slovo, ale byla to pro mě natolik velká autorita, že jsem s ním nikdy nedovedl řešit cokoli intimnějšího nebo problematického.“ Cestu k sobě našli teprve ve chvíli, kdy Müller starší ležel na smrtelné posteli…

I to vedlo Richarda k rozhodnutí, že nikdy nedopustí, aby se sám takto odcizil svým vlastním dětem, dceři Emě a synu Filipovi. Situaci mu ale zkomplikoval rozvod s jejich matkou, moderátorkou Soňou Müllerovou: „Rodina je pro mě strašně bolavá věc,“ přiznává. „V okamžiku, kdy ztratíte denní kontakt s někým koho milujete, tak je to nenahraditelné.“

Richard Müller pod vlivem démonů

Ač to zní poněkud cynicky, právě Müllerovy temné životní peripetie, mezi nimiž nechybí ani závislost na drogách či maniodepresivní psychóza, jako by z něj dělaly ještě lepšího skladatele i textaře legendárních písní jako Nočná optika nebo Cigaretka na dva ťahy. „Na jedné straně to byla jistá inspirace, to nepopírám,“ říká o drogách ve svém životě, „ale na straně druhé to byla krutá daň.“

A kdyby nebylo jeho démonů, bezpochyby by nebylo ani jeho temného šansoniérského charismatu, s nímž dokázal zpívat písně Petra Hapky a Michala Horáčka jako Štěstí je krásná věci nebo Srdce jako kníže Rohan. Jeho bohémský způsob života, plný extrémů, ho také dovedl k nechvalně proslulému osudnému večeru na zlínském koncertě, kde se před publikem vysvlékl donaha – což později s lehkou ironií komentoval ve své písni Nahý II.

V posledních letech však podobné vzlety a pády byly dávno minulostí. „Nic nedělám. Nevím, prostě jsem ztratil motivaci dělat něco nového. Je pravda, že ty moje poslední dvě desky byly strašně silné a ovlivnily mě natolik, že nejsem schopný přemýšlet nad tím, co dál. Nevidím nikoho, s kým bych chtěl spolupracovat, nevidím materiál, na němž bych chtěl dělat,“ konstatoval rezignovaně. Navíc přibral několik desítek kilogramů, které – jak sám přiznává – mu značně ztrpčují každodenní život.

Sousto pro bulvár

Součástí bouřlivého života Richarda Müllera vždy byly i jeho partnerky. V době, kdy měl největší problémy s drogami, se podle jeho vlastních slov „jako anděl“ zjevila alternativní hudebnice Iva Bittová, po jejímž boku prožil několik intenzivní vztah. „Konečně jsem si našel monogamní vztah. Trvalo mi to sice čtyřicet let, ale teď jsem si jistý,“ vyjádřil se tehdy Müller. Nakonec se však rozešli – podle bulváru ji opustil prostřednictvím strohé SMS.

Nyní je jeho přítelkyní žena z úplně jiného světa – úspěšná manažerka Vanda Wolfová, která pracuje v pařížské centrále reklamního kolosu Ogilvy & Mather a Richard ji často navštěvuje v jejím pařížském bytě. „Netušila jsem, jaké je můj partner sousto pro bulvár,“ vyjádřila se k jejich vztahu žena, která má nejspíš velkou zásluhu na tom, že Richard Müller se nyní vrací před diváky s novým optimismem – a také s novým albem.