Deset let pořádají spolu s Aňou Geislerovou a Petrem Butkem Vánoční bazar v Mokré čtvrti. „Moc se za tu dobu nezměnil, protože jeho filozofie zůstává stejná. Pořád vybíráme staré věci, co lidé nechtějí, a prodáváme je. Jen návštěvnost je větší, tak jsme se rozhodli, že závěrečný večer letos místo v Lucerna Music Baru uděláme ve Velkém sále Lucerny!“ Aby na to upozornili, natočili k tomu spot. Ťáňa se v něm staví na hlavu, Aňa běhá nahá pasáží, Eva Pilarová vytírá Lucernu a Jiří Macháček dělá hvězdy. „Uděláme cokoli bláznivýho, abychom vás dostali do Lucerny na náš vánoční galavečer!“ dodává přesvědčivě.

Vánoční bazar v Mokré čtvrti jste založili před deseti lety. Nestává se vám z toho v poslední době „suchá čtvrť“?

Teď trošku ano, i když s Aňou nejsme klasické matky, které si nedají sklenku dobrého vína, když jsou těhotné nebo kojí. Pravda je, že jsem během těch deseti let porodila tři děti, takže to už od začátku nebyl úplně rozjetý večírek.

Kdo z vás se stará o produkci?

Máme to rozdělené. Aňa je obchodnice, a tak obchází sponzory, Peter dělá všechno kolem, plakáty a vizualizace a na mě zbývá obvolat hosty.

Před pár lety jste jeden ročník bazaru vynechali.

Chybělo vám pak předvánoční setkání s přáteli?

Ani ne, najednou nebyl žádný stres kolem bazaru a nemusela jsem tak vyřizovat milion sto telefonátů. Byly to velmi zvláštní a poklidné Vánoce.

Jste společenský člověk, nebo spíš uzavřený?

Řekla bych, že jsem obojí. Samotu mám velmi ráda, bez ní nedokážu fungovat, ale pak mám zase ráda společnost a lidi.

Váš partner Vojta zapíjel narození vašeho syna Aloise se sto třiceti hosty. Nemrzelo vás, že jste se toho nemohla zúčastnit?

Byla jsem šťastná! Žena se po porodu ocitne na úplně jiné, nepřenositelné vlně. Potěšilo mě, když mi přátelé posílali ememesky nebo točili videa z večírku, ale zároveň je narození takové štěstí a svátek, že mi to bylo jedno.

Jak vnímají vaši synové František s Cyrilem nejmladšího Aloise?

Berou ho jako malé miminko – brášku, jsou něžní a pozorní.

Vždycky jste si přála mít velkou rodinu?

Neplánovala jsem to, jen jako úplně malá jsem tvrdila, že by bylo hezké mít kluka a holčičku, „takovej páreček“, jak jsem někde nejspíš zaslechla a dál to potom papouškovala.

Dovedete si představit, že vás bude ještě víc?

Dovedu si představit spoustu věcí. V tom je moje fantazie opravdu veliká, takže neříkám ne, ale momentálně neříkám ani ano, protože jsem spokojená.

Jak vašeho partnera změnilo otcovství?

Moc ne, on se k dětem choval vždycky vřele, a to úplně ke všem.

Co máte na Vojtovi nejradši?

Když bych si měla vybrat jednu věc, tak je to jeho srdce!

Proč netrávíte Vánoce pod palmou?

Proč si myslíte, že nebudeme? Poletíme pryč, ale ne na svátky! Teplých Vánoc jsem si užila dost, když moje maminka žila v Jihoafrické republice. V subtropech to nemělo žádnou atmosféru. Jsem staromilec, mám raději na Vánoce naše podnebí, starou Prahu a Kampu. Ale jinak jsem zvyklá s dětmi cestovat po celém světě.

Žertujete?

Vůbec ne, letos jsme v září byli všichni na Sicílii. Kluci odmalička jezdili za babičkou do Afriky. Na cestování jsou zvyklí. Zabaví se sami, a ten nejmenší jenom spí a jí, i když teď už se začíná pomalu dívat na svět. Cestování není tak komplikované, jak se traduje.

Děláte teď něco jen pro sebe?

Ano, ve Viole zkouším představení Božena Němcová. Tři hodiny denně, které tam trávím, jsou jen moje. Baví mě, že se do toho můžu absolutně ponořit a nemusím se zabývat tím, co se děje doma.

Našla jste nějakou souvislost mezi sebou a Boženou Němcovou?

Věřím tomu, že herec přitahuje témata, která se ho týkají. Někdy to vypadá, že ne, ale pak, když do toho člověk víc pronikne, zjistí, že ano. Němcová byla na svou dobu velmi nekonvenční. Přestože byla vdaná a vychovávala čtyři děti, měla řadu milenců. Její manželství nebylo šťastné, byla vlastenka a bývá označována za feministku, ale myslím si, že si ji feministky přivlastnily. Je to rozhodně svérázná postava a co s ní mám společného, řeším ve svém nitru, aby si pak divák, který přijde na představení, mohl říci: Tu roli jí věřím!

Proč jste přijala nabídku, která není z Dejvického divadla?

Do Dejvického patřím srdcem, ale před rokem jsem dala výpověď, protože jsem dospěla k názoru, že po deseti letech je čas se odpoutat, porozhlédnout se, co se kde děje. Navíc jsem zase otěhotněla a přišlo mi, že na mě soubor bude už zase čekat, než se uráčím vrátit, což se mi zdálo nefér. Dohodli jsme se, že zůstanu alespoň jako stálý host.

Kdy jste stihla natočit nový film Díra u Hanušovic, když jste v květnu rodila?

V červenci a v srpnu.

Jak jste to zvládla s miminem?

Natáčelo se v Jeseníkách, kde mi produkce pronajala chalupu a já se tam odstěhovala s celou rodinou.

Užili jste si to jako dovolenou?

Skloubili jsme přijemné s užitečným. Šest týdnů jsme bydleli ve vesničce Vikantice a žili tam úplně stejně jako místní. Jen jsem si vždy odskočila na natáčení a pak se vrátila k dětem. Filmování mi nikterak nenarušilo léto ani mateřskou dovolenou.

Nepostrádala jste v chalupě vymoženosti civilizace?

Člověk zjistí, že miminko toho tolik nepotřebuje. Ještě u prvního dítěte jsem musela mít všechno, od mokrých kapesníčků až po polohovací lehátka. Nic z toho není potřeba. Dnes dokážu být na delší pobyt s děťátkem sbalená za dvacet minut.

Připustila jste, že už si dovedete představit, že byste si pořídila chalupu. Můžu vaši chalupářskou touhu vnímat jako projev stárnutí?

Spíš jako projev lásky k přírodě. Poslední léta je pro mě největší relax a odpočinek pobývat v lese. Proto jsme si teď koupili chalupu, i když ne v Jeseníkách.

Jste tedy spíš zálesák než zahradnice?

To se teprve uvidí. Bylinky a kytičky jsou v plánu. Zatím se řeší traktor a sekání trávy.

To máte asi hodně velký pozemek. Nepořídíte si ovce?

Ovce by byly praktičtější než traktůrek, ale my tam nemůžeme být pořád, abychom se o ně starali, i když Vanda Hybnerová mi říkala, že k chovu ovcí stačí mít jenom dobrý plot. Uvidíme, zatím je to pro mě objevování úplně nového prostředí.