„Jaká ona je, ta Laurinová?“ ptalo se mě několik lidí, když jsem se zmínila, že chystám se známou herečkou rozhovor. Sabina Laurinová je totiž pro řadu z nás stále velkou neznámou. Spojujeme si ji především s rolemi křehkých princezen, přitom její charakterní divadelní postavy a nekonečná řada filmů všech žánrů zůstávají stále tak trochu v pozadí. Proč? Asi proto, že jí role křehkých blondýnek prostě sluší. To je ale právě to, s čím Sabina celý život bojuje a snaží se přesvědčit okolí, že zvládne mnohem víc. Alfou a omegou všeho je pro ni divadlo, především hry klasických autorů. Ať se jí zeptáte na cokoliv, herečka v odpovědi pokaždé sklouzne ke své práci.

Na našem rozhovoru jsme se domlouvaly dobré dva měsíce. Nebylo lehké se vám dovolat ani domluvit se na termínu. Musíte mít hodně nabitý program…

Máte pravdu, práce je někdy trochu víc. A vedle toho také Vánoce, zimní a jarní prázdniny, což je čas, kdy se opravdu věnuji jen dětem. Také nemám potřebu o sobě v médiích hovořit, dokud si zase něco „neodžiju“ a „neodpracuju“. Proto to odkládání.

Co konkrétně vás teď nejvíc zaměstnává?

Na divadelním repertoáru mám teď v divadlech Kalich, Broadway a příbramském tři tituly. Natáčím seriál Doktoři z Počátků, dabuju a občas moderuju. Mimo to připravujeme již třetí ročník Mladoboleslavského dětského filmového festivalu, jehož jsem prezidentkou. Řekla bych to asi tak, že od té doby, co mám děti, zaplňuji volný čas prací. (smích)

Valentýnce bude v dubnu dvanáct let, Maje je pět a půl. Když natáčíte nebo jste s divadlem na zájezdě, nejste nervózní, jestli holkám nic nechybí?

To je asi tíha v srdci každé zaměstnané ženy. Na druhou stranu, živím své děti sama a uživit nás musím, takže nějaké lítosti je třeba prostě překonat. Nic jiného mi nezbývá. Když taková situace nastane a já se dcerám nemůžu věnovat tak, jak bych chtěla, mám velkou podporu ve svých rodičích a v tetě Monice. Život teď hodně přizpůsobuji holkám, snažím se udržet si volné víkendy, jezdíme na chatu, na koně, do přírody. Během týdne ovšem musí být vše připravené, dokonale zorganizované a navazující. Musím říct, že jsem se naučila být docela dobrou produkční. (smích)

Zbude vám chvilka i na přátele? Máte čas třeba jen tak si zajít s kamarádkou na kávu nebo se jít pobavit na večírek?

Vlastně ano. Někdy stačí zajít jen na nákup u nás na Barrandově. Všichni se tu známe, než dojdu k pokladně, zastavím se s někým aspoň pětkrát. Pokud se mi povede se odtrhnout od denních povinností a vyrazit do společnosti, o to více si to užívám. Je ale pravda, že oproti době mého dětství dnes pozoruji mezi lidmi velikou únavu, pohodlnost a vlastně často i nechuť komunikovat mezi sebou navzájem.

V divadle i při natáčení se pohybujete mezi spoustou lidí, skoro denně poznáváte nové tváře, musíte mít neuvěřitelné množství známých. Máte dobré přátele spíš mezi svými kolegy, nebo mimo branži?

Máte pravdu, známých mám spoustu, ale těch pár skvělých přátel, kteří mě provázejí celým životem, mám spíše mimo profesi. Jsem ráda, že je mám, důvěřujeme si, mohu se na ně spolehnout a oni na mě. A hezká přátelství zůstávají i po nějaké intenzivní práci. Ráda se vždycky potkám třeba s Míšou Kuklovou, Janou Švandovou nebo Halinou Pawlowskou z Doktorů.

A co muži? Momentálně jste nezadaná. Při vaší atraktivní vizáži se musí hrnout zástupy ctitelů, kteří by vás rádi získali, ne?

Žádný výjimečný zájem ctitelů nepociťuju a také nikoho cíleně nehledám. To ani nejde, protože přehnaná snaha často odradí. Já to vidím tak, že první impulz musí vyslat muž. Ačkoli to díky mému věku může působit překvapivě, nejsem v těchhle věcech zrovna kovaná. Navíc jsem svým způsobem spíš zdrženlivá a to mě brzdí. Musí přijít záblesk a plamínek se buď rozhoří, nebo ne. Možná jsem na tyhle věci až příliš opatrná, což může v mužích vyvolávat dojem nezájmu nebo nedosažitelnosti. Ale taková já nejsem.

Už jste si vyzkoušela život po boku umělce i lékaře. Vzala jste si z toho nějaké ponaučení? Je pro herečku lepší vztah s kolegou kumštýřem, nebo byste raději hledala mimo branži?

Myslím, že je jedno, jakou má člověk profesi, důležité jsou stejné priority. Když se jeden z partnerů chce odstěhovat do Austrálie a druhý chce zůstat v Česku, těžko spolu mohou žít. Žít s hercem či herečkou nemusí být vždy jednoduché, protože tito lidé bývají hodně emocionální, vznětlivější a překotnější. Navíc jsou obklopeni pozorností, a ne každý partner má pro to pochopení. Musí to být silná osobnost, aby to zvládl. Ale u lidí, kteří se herectví nevěnují, najdete jedince s dobrým nebo špatným charakterem. Je to věc zcela individuální. Já osobně dám na intuici a v životě se mi hodně osvědčila i astrologie. Například se mám vyhýbat mužům ve znamení Blíženců. To jsou totiž dva v jednom – rozpolcené osobnosti. Chvíli se dokážou chovat jako andílci a za chvíli se změní v ďábla. I na sobě vidím, že astrologie funguje. Já jsem typický Beran. Tvrdohlavý, který jde někdy hlavou proti zdi, ale často je i beránkem.

Proč se Sabina Laurinová nikdy nevdala? A jaká je z jejího pohledu její nejhorší vlastnost? Přečtěte si v nové Vlastě 11/2014.