Jen záříte. Byla jste vůbec někdy šťastnější?
Nechci být nevděčná, protože už několikrát v životě jsem se cítila moc šťastná. Člověk má během života vždy nějaký sen a pokaždé, když se mu splní, je v tu chvíli nejšťastnější. To je i můj případ. Ale je fakt, že teď se mi splnil asi ten největší sen a mým dalším přáním je, abychom takhle šťastní zůstali všichni. Celá naše rodina.
Když Maruška vstoupila na tento svět, co vám jako vůbec první prolétlo hlavou?
Že už je to tak! Že jsem se opravdu stala maminkou. Často jsem si to připomínala. Jsem máma, jsem máma, jsem máma. Je to opravdu jiný stav být maminkou. Je to nádherné.
Kousek od své postele máte fotku své maminky. Všimla jste si, jestli náhodou nemá s Maruškou něco společného?
Jak tohle, proboha, víte? (smích) Uf, o tom jsem ještě nepřemýšlela. Je tak malinká… Zatím se nějaká výrazná podobnost neprojevuje. Ale bude mít určitě delší nohy než já, stejné, jako měla moje maminka. A vypadá to, že bude modrooká, jako já i moje máma. V každém případě mi Maruška tu „díru“, která v mém srdci zůstala po mamince, alespoň krásně vyzdobila. Vím, že se nikdy úplně nezacelí, ale tímto je nepatrně snesitelnější.
V jednom z rozhovorů jste se svěřila, že je vaše dcerka geniální. Jak jste to poznala? Je jí přece teprve pár měsíců...
No tak je moje, to je jasný. (smích) Pro nás je geniální a to nejlepší, co na světě můžete najít. Myslím, že takhle to má každý člověk, který má děti. Ale tím, jak má plnou hlavu vlásků, vypadá moudřejší a starší, než je. Někdy se na mě zakouká a ani se nehne. Pak mám pocit, jako by mi četla z mé duše.
Věříte na věci tajemné, které tento pozemský svět daleko přesahují?
Věřím. Akorát se jich někdy bojím. Jednou jsem byla doma sama, jenom s pejskama, a najednou se začal jeden z nich, – Kašpárek, koukat nad moji hlavu. Tak to dělal až do chvíle, než jsem otěhotněla. Viděli to i ostatní a smáli se, že Kašpárek vidí moji svatozář. Já si myslím, že se na nás byla dívat Maruška, než se rozhodla vybrat si právě nás za své rodiče na tomto pozemském světě. Kašpárek to už nedělá, ale těch pár měsíců před mým otěhotněním byl jak posedlý. Jo a vrtěl u toho pozorování ocáskem.
Poslední Vánoce pro vás měly určitě jiný rozměr než ty předešlé...
Tak samozřejmě, protože jsme je poprvé trávili s naší holčičkou. Sehnali jsme dětskou vysokou židličku ke stolu, která má takový speciální nástavec pro miminka, která ještě sedět neumí, aby s námi Maruška mohla „sedět“ u stolu. Moc ji to bavilo. Seděla s námi a koukala, hrála si a chechtala se.
Prožila jste někdy vysloveně výjimečné vánoční svátky?
To byly vlastně všechny, dokud nám neumřela maminka. Rodiče Vánoce vždycky krásně připravili. Maminka napekla, navařila… Oblékli jsme se do svátečních šatů a zasedli k štědrovečernímu stolu. Pak jsme umývali nádobí, do toho zazvonil Ježíšek a my běželi ke stromečku. V krbu plápolal oheň a pak jsme se k sobě tulili a koukali v televizi na pohádku. Jo, a já samozřejmě celý den vyhlížela zlaté prasátko! (smích)
Marie je jméno se silným biblickým, ale prý i ezoterním významem. Vybírali jste je s partnerem dlouho, nebo jste měli jasno hned?
Nějak jsme to vymysleli okamžitě. Přesně z důvodů, které jste vyjmenoval. Obě naše babičky byly Marie a ta ze strany Mirka se Marušky bohužel už nedočkala. O pouhé dva měsíce… Nám se to jméno velmi líbí a myslím, že Maruška mu zatím dělá čest.
Teď mě napadá, že Sůl nad zlato v tom výběru mohla také hrát nějakou roli. Je to vaše „nej“ pohádka?
Je pravda, že je to jedna z mých nejoblíbenějších. A ještě jako bonus k tomu mám doma krále Miroslava. (smích) Ještě budou muset vymyslet pohádku o Martičce, abychom to měli komplet se vším všudy! (smích)
Prozraďte mi, kdy vám váš dosavadní život nejvíc připomínal pohádku?
Jednoznačně v dětství. Kdyby to nějak šlo, založila bych cestovní kancelář, která by měla v nabídce pouze zájezdy zpátky do dětských let.
Který dárek vám pod stromečkem rozzářil oči stejně, jako vám je teď rozzařuje Maruška?
Ale to bude trošku neromantické…
Povídejte.
Když frčely plesnivé džíny, jedny mi Ježíšek přinesl. Já byla tak šťastná! Pak jsem otevřela další balíček a v něm plesnivá džínová bunda, která měla dírky na knoflíky obšité zelenou nití. Šla jsem do koupelny, aby mě nikdo neviděl, sedla jsem si na vanu a plakala dojetím. Kvůli té bundě. (smích) A přitom jsem nikdy moc parádnice nebyla.
Jak se Marta Jandová seznámila se svým současným partnerem? Byla to láska na první pohled? A co dokáže sympatickou zpěvačku rozčílit do běla? Celý rozhovor si přečtěte v nové Vlastě 2/2014!
