Ale opravdu tomu tak vždy nebylo. Pamětníci si možná vzpomenou, že na konci devadesátých let, tedy v době, kdy Jennifer startovala svou kariéru, byla velká pozadí považována za něco nehezkého. Ženy se za ně styděly, maskovaly je, či se jich snažily zbavit cvičením. A to vše k nelibosti většiny mužů… Nicméně módní trend tehdy hlásal, že žena musí být štíhlá, klenutost postavy nebyla žádoucí.

Ideálem krásy byly topmodelky typu Claudia Schiffer, Cindy Crawford, Kate Moss a další se svými štíhlými téměř chlapeckými postavami. A do toho všeho vlétla mladá Latinoameričanka se svou postavou plnou křivek a hlavně s velkým zadkem. Abyste si ale nemysleli, ženy po zhlédnutí prvních klipů či filmů neodhodily mikiny uvázané v pase, nezačaly hrdě vrtět pozadím, ani nepřestaly svá těla týrat aerobikem. Tak rychlé to nebylo, Jennifer trvalo několik let, než ji média konečně přestala lidem prezentovat jen jako tu s velkým zadkem a než ji začaly ženy následovat a nestydět se za to, co jim příroda nadělila.

Jennifer byla trpělivá, stále dokola všem vysvětlovala, že žena s kulatým zadečkem je zkrátka sexy, že i ona pravidelně cvičí, ale ne proto, aby se zbavila veškerého tuku, ale proto, že chce, aby její pozadí bylo stále pevné a kulaté… No a nakonec se dílo podařilo, dnes jsou ženy opět na své zadky pyšné, některé dokonce neváhají trávit několik dní v týdnu v posilovně, kde se snaží tvrdým cvičením o nárůst sedacích svalů a vytvoření tak ideálních ženských křivek.

Dalo by se říci, že v současnosti jsou zase utiskovány ty ženy, které se zkrátka narodily s plochým malým zadkem a netráví veškerý volný čas dřepováním, aby napumpovaly svá pozadí do trendy rozměrů. Není ale důvod zoufat, za pár let může být v kurzu úplně jiný typ postavy než je tomu v současnosti.