Už v polovině osmdesátých let si získal srdce celé generace divaček díky seriálu z učňovského prostředí Třetí patro. Role inteligentního, přemýšlivého puberťáka, který se chytí "špatné party", mu seděla jako ulitá. Karel Smyczek, který Třetí patro režíroval, mu velmi podobnou postavu svěřil také ve filmu Proč: tentokrát se Jiří Langmajer ocitl v partně fotbalových výtržníků, ale opět patři k těm, kteří se drží trochu stranou a nedopouštějí se nejhorších násilností. Odlehčenější žánr si vyzkoušel coby vojín Milan Kouba v komedii Copak je to za vojáka. I když film se dodnes těší hojným televizním reprízám, pro kariéru Jiřího Langmajera není tahle režimní veselohra (naštěstí) zrovna typická...
Jiří Langmajer
Jiří Langmajer: V zajetí depresí
"Bohužel už jsem se překlenul, přeskočil jsem, princům odzvoněno, tatínkům začíná svítat," komentoval Jiří Langmajer před časem svůj přesun do starší herecké kategorie. V jeho případě to však znamenalo přesun k něm nejoslnivějším dramatickým rolím, jaké si divadelní herec může přát. Na jevišti divadla Pod Palmovkou si zahrál hlavní role ve veledílech od nejlepších světových dramatiků, od Sofokla, přes Ibsena a Čechova až po Strindberga. Jeho postavy jsou zmítány šílenstvím (Caligula či Ubohý vrah), vášněmi (Slečna Julie), a vyvražďují své rodinné příslušníky (Oidipus vladař). Do temných hlubin duše nahlédl také jako Hamlet na Shakespearovských slavnostech. Jeho geniální, emocemi nabité herecké výkony však také mají svou odvrácenou stránku: v civilu není Jiří Langmajer znám jako zrovna veselý chlapík či příjemný společník.
Jiří Langmajer
"Jak mám žít normálně, když jsem donedávna míval třicet představení měsíčně a ve dvaceti z nich umřel?" obhajuje se. V době, kdy hrál Hamleta, prý své psychické potíže dokonce konzultoval s odborníkem na čínskou medicínu, který mu sdělil, že zbavit se démonů by v jeho případě znamenalo také přijít o herecké charisma. "Mám lidi rád, ale herectví beru natolik intenzivně, že s nimi někdy nejsem schopný normálně hovořit. Vlastně odjakživa jsem býval až příliš soustředěný na sebe a nevšímal si, že mě ti okolo mají rádi, a to nejenom na jevišti; měli by mě rádi i v soukromí. Nepouštěl jsem si je k tělu, protože jsem byl narcistně soustředěný na sebe, na práci, a tím jsem přišel o spoustu kamarádů. Bohužel," konstatuje. Jeho psychickému stavu ostatně neprospívají ani bolesti páteře, kterými trpí od úrazu během natáčení filmu Na vlastní nebezpečí. "Takže já pak žiju v permanentní bolesti, nevyspání, podrážděnosti a zoufalém pracovním tempu. A ještě často bez peněz."
Jiří Langmajer
Divadlo: Nejsilnější droga
Rodinou Jiřího Langmajera (s manželkou Kamilou má dvě dcery) otřáslo zemětřesení během jeho loňského románku s modelkou Petrou Faltýnovou. Na veřejnosti ovšem raději než o svém soukromí hovoří o své "herecké" rodině, do níž počítá osobnosti, které nějakým způsobem utvářely jeho herecké já: "Tatínka mám Karla Weinlicha, maminku Blanku Bohdanovou, staršího bráchu mám Borise Rössnera." Ostatně, právě ve společnosti kolegů se cítí nejlépe: "Ta práce, to zkoušení je pro mě nejsilnější droga," konstatuje. "Takže jsem definitivně nevyléčitelný, závislý člověk."
Tip KAFE.cz
Nenechte si ujít v září výbornou komedii Když Harry potkal Sally, úspěšný divadelní přepis stejnojmenného filmu Nory Ephron, za jehož scénář byla v roce 1989 nominována na Oscara a v němž zazářila Meg Ryanová a Billy Crystal (Divadlo Palace v Praze).