Porota před více než rokem rozhodla, že jste nejkrásnější dívkou Česka, co vy na to, myslíte si, že jste hezká? Potažmo nejkrásnější?

Myslím si, že jsem hezká a pro někoho možná nejkrásnější.Víte, každý vyniká něčím a já věřím, že i ve mně je něco, v čem jsem nejlepší.

Co vám přinesl rok kralování?

Mnoho zkušeností, sebedůvěru, pokoru a samostatnost. Poznala jsem mnoho vlivných lidí. Vybojovala si jedenácté místo ve světové soutěži krásy, naučila jsem se komunikovat s lidmi, finančně jsem se osamostatnila, stále se zdokonaluji ve své práci, vyhrála jsem spoustu cen, stala se mediálně známou… Jednoduše to shrnu, posunulo mě to ne o krok, ale přímo o několik kilometrů vpřed.

Co vás během té doby překvapilo příjemně a co naopak?

Víte, já se snažím na nepříjemné momenty zapomenout a vzít si jen to krásné, takže vlastně od mého vítězství to celou dobu byly a jsou krásné momenty života.

Myslíte si, že poměry v našem modelingu jsou odlišné od zahraničního modelingu, např. francouzského, italského, amerického, či jihoasijských?

Určitě, bohužel u nás je to horší.V Čechách je poslední dobou »in« ten, kdo páchá skandály, odhaluje se, nebo se nechá extrémně plasticky upravit. Každý se ke slávě dostává velmi snadno a vydrží jen ten, kdo skandály zaplní první strany bulvárů.Vadí mi, že lidé už skoro neoceňují um, ale zajímají se jenom o to, s kým kdo spí a kdo si zase nechal zvětšit prsa…

Opravdu tady panuje mezi modelkami taková nevraživost a nesnášenlivost?

Tak je přirozené, že když se někde sejde patnáct holek, nemohou být všechny kamarádky. A to není jenom v modelingu, stejně to funguje i ve škole, v kroužcích nebo na koupališti. Je to přirozené a nemyslím si, že mezi modelkami je ta nesnášenlivost větší.

Setkala jste se se závistí?

Samozřejmě!

Proč jste se vlastně chtěla stát modelkou? V kolika letech jste začala?

Já jsem vždycky chtěla být zpěvačkou nebo herečkou. To, že půjdu dráhou modelky, jsem se rozhodla až v šestnácti.

Modeling ale není povolání na celý život…

Ano, a proto je pro mě tak důležité vzdělání. Ale není nejdůležitější. Pro mě je podstatné, abych se uživila, aby mě moje práce bavila a naplňovala. A práce modelky není záležitost na třicet let. Modeling mohu dělat, dokud jsem mladá a odpovídám nějakých standardům.Takže teď je pro mě trošičku důležitější moje práce než vzdělání.

Jak se vám líbí úřadující Česká Miss Iveta Lutovská, které jste předávala po ruce korunku královny krásy?

Ivetka je krásná a hlavně bezvadná holka. Má krásný obličej, perfektní postavu, ale hlavně je rozumná, inteligentní a moc hodná.

A představte si, že není ze Strážnice!

(směje se) Trošku mě to mrzí, ale tak s Luckou (Hadašovou, Českou Miss 2007- pozn. red.) jsme se domluvily, že je čas dát šanci i jiným! Avšak my, Strážničanky, zdaleka nekončíme, ještě o nás uslyšíte…

Jak si myslíte, že by se váš život odvíjel, kdybyste v soutěži Miss neuspěla?

Asi bych byla pilnější studentka, než jsem teď. Byla bych jedna z mnoha holek, a to jsem nechtěla.

Na Miss Universe jste se dostala ve velké konkurenci mezi patnáctku nejlepších, byla jste spokojená s tímto výsledkem?

Tehdy ne, ale teď už jsem spokojená. Když jsem získala jedenácté místo, strašně jsem se rozplakala mamince do telefonu, že jsem neprorazila do desítky. Teď to ale vidím zpětně a myslím si, že se stát z osmdesátí missek jedenáctou nejkrásnější ženou světa, je velký úspěch.

Hlavně u jihoamerických dívek prý převažovaly plastiky na těle nad „dílem“ přírody, je to pravda?

Samozřejmě, ale teď už na to mám také trošku jiný názor, než jsem měla po příletu z Miss Universe.Tehdy jsem byla naštvaná, že to není fér, že jsem přirozená a přitom mě porazily holky, které se nechali plasticky vylepšit.Víte, každý den přemýšlím nad tím, jak na sobě zapracovat ,jak být jiná, lepší, hezčí… Některé ženy volí plastického chirurga, aby se cítily krásné, já tento názor nesdílím, avšak neodsuzuji.Takže pokud chtějí být takové, jako je většina, ať jsou.

Prý měly některé dívky dokonce o žebro méně, které si nechaly chirurgicky odstranit?

Já jsem jim žebra nepočítala, ale holky se o tom mezi sebou bavily.

Vidím, že jste vůči plastikám přece jen liberálnější. Ostatně nedávno jste podstoupila plastiku a nechala si přišít uši, asi vás to trápilo…

Ano, byl to můj komplex od puberty a jsem teď ráda, že si můžu vyčesat vlasy za uši do culíku. (usmívá se)

Teď už jste se všemi částmi svého těla spokojena?

Spokojený člověk není nikdy, ale pod nůž už jít nehodlám…

Teď trochu z jiného soudku, netajíte se tím, že jste věřící, nemáte s tím trochu v této branži problém?

Ne, moje víra v Boha mi v práci nebrání, ba naopak, pomáhá mi. Ale to pochopí jenom lidi, kteří v Boha věří. A možná to mám někdy trošku těžší, než ostatní, ale kdyby to měl každý jednoduché, přece by si nemohl sám sebe vážit.

Chodíte do kostela? Modlíte se?

Nevím, proč se na to ptáte, ale chodím do kostela a modlím se.

Ptám se proto, že hodně lidí se za křesťany považuje, ale třeba v kostele nikdy nebyli… Co vám dává víra v Boha?

Je to těžké vysvětlit, ale naplňuje můj život, nedělá jej prázdným. Když jsem sama nebo mám před těžkou životní zkouškou, dává mi jistotu, že se mám na koho obrátit.Když se bojím, vím, že nejsem sama a že mě ochrání.

Dostala jste do vínku fyzickou krásu, jak o ni pečujete? Jak se udržujete ve formě?

Cvičením. Protože ráda jím, tak diety u mě nemají šanci, takže se snažím udržovat cvičením.

Jak se díváte na ty extrémně štíhlé modelky, co za celý den snědí jen jablko a ještě mají pocit, že se přejídají?

Nechápu je!

Hodně úspěšných missek potká to, že jim po úspěchu v soutěži zkrachuje vztah, jak to bylo u vás?

Naše láska také prošla zkouškou, při které jsme se s přítelem na krátko odloučili, ale díky tomu odloučení jsme poznali, jak moc se máme rádi a náš vztah je teď krásný.

Proč si myslíte, že se to stává?

Žárlivost, zaneprázdněnost, pracovní vytíženost, podezřívavost…

Necháváte se často slyšet, že jste měla úžasné dětství, v čem bylo úžasné?

V tom, že jsem měla a stále mám skvělé rodiče, kteří by nám dali všechno, kdyby mohli a taky jsem měla a mám perfektní babičky a dědečky, kteří se nám taky hodně věnovali.

Trestali vás rodiče za prohřešky fyzicky? Jinak řečeno, dostávala jste často výprask?

Ne, jenom pár facek… Ale to bylo právem, byla jsem hodně drzá. Jednu facku jsem si chytla i v sedmnácti, taktéž právem! (směje se)

Takže jste měla přísnou výchovu…

Přísnou v mezích a já už teď vím, že budu svoje děti vychovávat stejně.

Kolik byste jich chtěla jednou mít?

To nevím, v dnešní době je čím dál více neplodných maminek, proto bych byla moc šťastná alespoň za jedno. Ale kdybych si mohla vybrat, tak tři!

V kolika letech je podle vás ideální věk pro ženu na vdávání?

To je individuální, ale myslím si, že kolem těch pětadvaceti je to ideální, alespoň pro mě.

Chtěla byste se jednou vdát? Nebo pro vás není „úřední lejstro“ zas tak důležité, jak se dnes říká?

Pro mě je svatba posvátný obřad a ne nějaký papír, takže vdát se samozřejmě chci. Svatba je přece „pečeť“, která stvrzuje slib dvou lidí, že spolu chtějí být navždy.

Eliška Bučková, rodačka ze Strážnice na Slovácku se pyšní mírami 88-65-96. V roce 2008 se stala Českou Miss a tento úspěch jí přinesl velké šance a nabídky v modelingu. Tomu se věnuje od 16 let. Studuje na střední škole, po ukončení kariéry modelky by ještě chtěla dál studovat. Na světové soutěži krásy Miss Universe ve Vietnamu obsadila z 80 finalistek 11. místo.

Co by neměl postrádat muž vašich snů?

Tak určitě pevné nervy, protože se mnou ten život jednoduchý není. (usmívá se) Pak inteligenci, dobré srdce a toleranci k mému zaměstnání.

Co když dostanete nabídku fotit akty. Jak byste se k tomu postavila?

Líbí se mi hezké akty, které vypadají decentně a přirozeně, ale pokud bych někdy takové focení podstoupila, tak maximálně pro moje soukromé účely, takže by je veřejnost nikdy nespatřila.

Jak se na vás projevuje slovácký původ? Máte ráda cimbálovku, chodíte v kroji…

Cimbálovku miluji, stejně tak, jako miluji svoje rodné městečko Strážnici. Mám ráda slovácké tradice, kroje (samozřejmě nejvíce ty strážnické!), veselení v tomto duchu, víno a v neposlední řadě písničky a tancování při cimbálce. Byla jsem v tom vychována a vždycky to pro mě bude srdeční záležitost. A pevně věřím, že tyto tradice nikdy nevymizí, alespoň ne u nás ve Strážnici.