Také si Elišku Balzerovou neumíte představit jinak než jako moudrou, umírněnou dámu s tlumeným hlasem? Může za to Alžběta Čeňková! Role lékařky v seriálu Nemocnice na kraji města ji na dlouhá léta zaškatulkovala do postav inženýrek a spořádaných intelektuálek. „Prostě takové ty sofistikované báby,“ shrnuje to sama Eliška Balzerová a dodává: „Moc mi ty role přechytralých slečen v pracovním plášti nedávaly.“ Teprve na divadelním jevišti dokázala odhalit svoje skutečné já, v němž nechybí ani poloha temperamentní komičky.
Risk na jevišti
Tou byla ostatně už od dětství: „Byla jsem od přírody kašpárek,“ říká a popisuje, jak už v dětství organizovala představení pro kamarády a sousedy a neměla nejmenší problém s trémou. Ve čtrnácti letech dokonce vyrazila do okresního města, kde přesvědčila jednoho z herců v místním divadle, aby ji připravil na přijímačky na konzervatoř. „Potkalo mě velké štěstí. Zrovna tak jsem ale mohla skončit za pultem nějakého obchodu v našem městečku, kde bych prodávala do konce života,“ konstatuje.
Eliška Balzerová, Nemocnice na kraji města
Po absolvování konzervatoře a JAMU zamířila nejdřív do divadla v Českých Budějovicích a vzápětí zakotvila v prestižním Divadle Na Vinohradech. Být členkou souboru plného populárních hvězd bylo sice příjemné, mělo to ale i svou nevýhodu: v souboru bylo tolik talentovaných, slavných a divácky oblíbených dam, že o zajímavé role byla dračka: na každou z nich čekalo hned několik skvělých hereček – Daniela Kolářová, Hana Maciuchová či Dagmar Veškrnová. „Zajímavou roli dostala ta, co byla v žebříčku nejvýš. Ostatním řekli, že musí počkat na příští sezonu. Jenže v příští sezoně nebylo zase nic,“ vzpomíná s jistou dávkou trpkosti Eliška Balzerová. I to bylo důvodem, proč v devadesátých letech se s Tomášem Töpferem podílela na obnovení Divadla Na Fidlovačce: šlo sice o velký risk, ale vyplatilo se. Na Fidlovačce byla právě ona největší hvězdou a diváci se jen hrnuli. „Strašně moc jsem se osvobodila. Na stará kolena jsem svobodná a šťastná herečka,“ dodává Eliška Balzerová.
Moje tvář je jen moje
Pro většinu diváků ovšem její hereckou image definovala právě role Alžběty Čeňkové, ke které se vrátila i v polistopadovém pokračování Nemocnice na kraji města. I když původně se jí moc nechtělo: „Sama jsem navrhovala několik variant, jak může Alžběta Čeňková zmizet. Například mohla v minulých letech emigrovat. Anebo si vzít dávného milého, hokejistu Přemysla Rezka, který získal angažmá v kanadsko-americké NHL,“ vzpomíná.
Eliška Balzerová, Nemocnice na kraji města
Kdysi byla její popularita díky Nemocnici nemalá dokonce i v evropském měřítku. Ještě za totality dostala z Německa nabídku na účinkování v reklamě na dětské plenky, za kterou jí nabízeli sedmimístnou finanční částku. „Měla to být velmi něžná reklama, ale já po zralé úvaze došla k názoru, že mi ty peníze za to nestojí. Nechtěla jsem viset na všech sloupech. Neuměla jsem si představit, že mě lidé jeden večer uvidí jako doktorku Čeňkovou a druhý den budou koukat, jak na obrazovce zvedám své dítě a tou jedinou nejlepší plenkou mu utírám zadeček,“ vysvětluje svůj – v dnešní době ne právě běžný – postoj. Ostatně, jak tvrdí, i dnes by odmítla jakoukoli nabídku stát se například tváří kosmetické firmy. Chce, aby její tvář byla pouze její vlastní.
Hvězdou i v šedesáti
Na rozdíl od svých kolegyň, které se objevují na titulních stránkách bulváru, vede velmi spořádaný rodinný život: už po desetiletí je manželkou producenta Jana Balzera, s nímž vychovala dvě nyní již dospělé děti. Dvakrát s nimi dokonce absolvovala dlouhou, neošizenou mateřskou dovolenou – byla s nimi doma, dokud nenastoupily do školky, bez obav, že by ve své kariéře něco zmeškala.
Eliška Balzerová, Jan Balzer
Možná i díky tomu její kariéra vzkvétá i nyní, kdy se Eliška Balzerová chystá oslavit šedesátiny. Za nejkrásnější dárek pokládá premiéru nového monodramatu Rok magického myšlení, které uvede na jevišti nově otevřeného divadla Komorní Fidlovačka v Boleslavově ulici, nedaleko Náměstí Bratří Synků.