V letošním ročníku Hlasu vystupuje jako jeden kouč spolu s Martou Jandovou. Obě budou muset potlačit svá ega, přistupovat na kompromisy a spolupracovat. „Nejsme tady od toho, abychom soutěžící schizofrenicky mátly a jedna říkala, že má jít doprava a druhá doleva. V šoubyznysu fungujeme už docela dlouho a jediné, co chceme, je předat soutěžícím nějaké zkušenosti. V našem konkrétním případě rovnou dvojmo.“

V čem se s Martou rozcházíte?

V zásadních věcech ne. Pokud posuzujeme účastníky soutěže, odlišujeme se jen minimálně. Martě třeba přijde hlas barevnější, protože se víc hodí k jejímu žánru, ale vždycky se shodneme, jestli před námi stojí dobrý nebo špatný zpěvák.

Proč jste se rozhodla vstoupit do stejné řeky?

Protože mi ta řeka přišla zajímavá, chvílemi rozbouřená, ale občas se v ní dá plavat s proudem. Bavilo mě to, je to zajímavá zkušenost a navíc ta práce přišla ve správný moment.

Věříte, že se ještě někde skrývá neobjevený génius pop-music?

My nečekáme na žádného génia. Génius by si nehledal cestu přes talentovou soutěž, ten má už svou jasnou individuální cestu. S Hlasem nebo bez Hlasu by se o něm dřív nebo později vědělo. My hledáme spíš někoho, kdo rozčeří náš šoubyznysový rybník. Každá nová tvář je příjemná, protože do něj vnese trochu rozruchu a nový úhel pohledu. Jde nám o to, najít někoho, kdo je fakt zajímavý, a upozornit na něj, ale nikdo z nás, potažmo tahle soutěž, nikdy netvrdil, že ze soutěžících uděláme hvězdy.

Proč se neprosadila loňská výherkyně Hlasu ČeskoSlovenska Ivana Bagová?

Myslím si, že problém, prvotní i konečný, je u ní. Zřejmě k tomu nebyla předurčená, vyvolená nebo natolik interesantní, aby mohla předat světu něco zajímavého či nového. Že má hlas, je super, ale je to jen začátek hry, jak se prosadit, samo o sobě to nestačí. Je tam spousta dalších atributů, které ona jednoznačně nenaplnila. Tečka.

Proč tu s vámi letos není Rytmus?

To se musíte zeptat jeho.

Předpokládám, že to tušíte.

Asi to pro něho nebylo natolik zajímavé. Řekl, že ho ani výše finanční nabídky nepřesvědčila. Hlavně má ale spoustu práce, protože po několika letech vydává album s Kontrafaktem, což je jeho domovská kapela. Vlastně ve stejném čase, kdy teď natáčíme Hlas, jede turné a natáčí klipy.

Patříte ke zpěvačkám, které nikdy nepodceňují natáčení klipu. Kolik času jste třeba věnovala přípravě posledního, „Ver mi“?

To byla spontánní záležitost, přizvala jsem režiséra, aby se mnou strávil několik dní s kamerou. Natočili jsme spoustu materiálu, který v tom klipu nakonec ani není. Ale ten systém práce mě bavil asi ze všeho nejvíc, proto je naprosto autentický a není v něm žádná stylizace.

Dokázala byste se obejít bez klipů?

Dokázala, ale řekněte mi, jak jinak dnes budete propagovat písničku? Na MTV a Óčko se nikdo nekouká. Mladá generace žije jedině internetem a díky tomu i mou muzikou. Když máte za dva měsíce milion zhlédnutí, je jasné, že něco děláte dobře.

Kdy vás poprvé napadlo, že byste mohla mít postavu dvacetileté holky?

Nikdy jsem svou postavu neřešila. Přišlo mi to naprosto přirozené, že když chci stačit na jevišti o polovinu let mladším tanečnicím, tak to musím zvládnout se stejným tělem, které mám už pár desítek let. A podle toho se k němu také chovat.

Nestojí vás to žádnou energii a odříkání?

Ne, pro mě je to přirozenost. Odjakživa se hýbu. Je to znát i na jevišti, kde to nikdy neodsedím či neodstojím. Geneticky mám dáno být spíš štíhlá než řešit starosti s nadváhou. Jistě jsem už ve věku, kdy se rozhoduju, co si do té pusy dám, ale spíš tak rozumně zvažuju, v kolik hodin můžu ještě jíst a kdy si dát sladké. Vyhledávám potraviny, které mě skutečně nasytí.

Hovězí maso se podle vás musí vařit deset hodin, aby se do vývaru dostaly všechny živiny. Opravdu věnujete tolik času přípravě pokrmů?

A co je to za problém postavit hrnec na sporák a jít spát? Zapnu plotýnku na nejnižší výkon a už se o ten vývar víc nestarám.

Dnešek strávíte mimo domov. Nosíte si v kabelce ovoce nebo zeleninu?

Dobré potraviny si můžu koupit. Neříkám, že bych si do úst nevložila nic, co na sobě nemá napsáno, že je zdravé, ale moje přirozená volba je jíst věci, které mi chutnají. Rozhodně dám přednost jablku před tatrankou a chlebem.

Máte slabost i pro něco nezdravého?

Miluju zmrzlinu, kilové balení mi vydrží v mrazáku tak tři dny. Je to hodně, nebo málo? Také čokoládu si dopřeju každý den a pak ještě kafe. To je jediné, čemu vždycky podlehnu, ale i já si chci život užívat!

Co si slibujete od dokončení své vily v Tuchoměřicích?

Těším se, až budeme s Patrikem a Laurou pod jednou střechou a nebudeme přejíždět z Piešťan do pražské Šárky, i když my asi vždycky budeme rodina v pohybu. Hýbeme se doslova a ještě se neustále přesouváme mezi nejrůznějšími českými a slovenskými městy, protože nás živí vystoupení.

Proč jste dvakrát změnila stavební projekt? Jste tolik vybíravá?

Ne, to vůbec. Je mi ale jasné, že v přízemí, kde bude kuchyň, jídelna a obývací pokoj, člověk stráví nejvíc času. Vždyť kde jinde si nejlépe popovídáte s blízkými než v kuchyni! Každá návštěva se tam intuitivně stáhne. Proto mi na těchto místech nejvíc záleželo. Neříkám, že zůstaneme v Tuchoměřicích navždy, ale rozhodně je to místo, kde plánujeme prožít pár let.

Kolikrát jste byla loni ve Španělsku?

Hodněkrát, máme to tam rádi. Je tam dobré podnebí a je to kousek, co by kamenem dohodil, přitom tam máte teplo, i když je v Praze zima.

Jak jste získala k této zemi vztah?

Ve Španělsku mám kamarádku, která tam žije. Nejdřív jsem za ní jezdila sama a pak s sebou vzala Patrika. Odletíme tam klidně na čtyři pět dní, když máme chuť se ohřát a nechceme strávit sedm hodin v letadle.

S Matějem Homolou jste pravděpodobně zakopala válečnou sekeru, když jste ho pozvala domů den před Vánoci. Je to úlevný pocit ukončit rodinnou válku?

Rozhodně. Přišlo mi to úplně zbytečné a byla otázka, kdy to pochopí i Matěj.

Co teď prožíváte s dcerou?

Maximální štěstí, ale to prožíváme od jejího narození, teď je u toho i Matěj, což mě těší, protože by byla škoda, kdyby o tyto okamžiky přišel.

V čem je Laura po vás?

Vizuální podoba je zřejmá. Když se dívám na svoje staré fotky, až mě to děsí, jak je mi podobná. Také je muzikální a má smysl pro pohyb.

Proč necítíte potřebu vdát se za Patrika? Jste příliš velká rebelka?

Víte, že to neřeším? Před rokem dvěma jsem měla období, kdy jsem tvrdila, že je to úplná zbytečnost. Dnes si myslím, že když ti dva mají pocit, že to tak chtějí, tak se mají vzít. Na druhou stranu u nás ta chvíle ještě nepřišla. Manželství není alfou omegou mého života. Přijde mi, že můžu být šťastná i bez svatby.