Chantal Poullain má absťák!

Archa Chantal

Archa Chantal, herečka, Chantal Poullain, rozhovor

Herečka Chantal Poullain chce žít na lodi a chystá se oslovit známé muže…

Z iniciativy paní CHANTAL POULLAIN-POLÍVKOVÉ (54) byla založena 11. června 1993 Nadace Archa Chantal, jejímž cílem je zlepšení prostředí v dětských nemocnicích a léčebnách formou oprav a rekonstrukcí těchto objektů. V rámci tohoto projektu vznikl loni i letos kalendář s názvem Proměny, v němž se představuje dvanáct slavných žen v nečekaných podobách.

 Chantal Poullain


Můžeme se po kalendářích Proměny 2010 a 2011 těšit i na další?
Tradice je pro mě důležitá a věřím, že potrvá i nadále. Další kalendář se už připravuje a prozradím jen to, že tentokrát oslovíme pro proměny známé a slavné muže...

Jak bojujete se stresem?
Snažím se mít ho pod kontrolou... To znamená nejít do extrémů, kdy člověku hrozí třeba hysterie. Naštěstí si ten přetlak dokážu včas uvědomit a říkám sama sobě - uklidni se, vypni... Zatím se mi to daří.

Co je pro vás ideální odpočinek?
Být doma v Marseille a dívat se na moře... Bohužel se mi to daří méně často, než bych si přála. Jinak mě potěší čtení a muzika.

A co fyzická aktivita? Hýbete se ráda?
Jsem neustále v pohybu, můj život a práce není sezení v kanceláři. Když mě bolí krk nebo záda, jdu na masáž.

Dokážete při svém životním stylu dodržovat nějaký stravovací režim?
Začínám čím dál tím víc myslet na to, co jím. Zjistila jsem například, že už zdaleka nemám takovou chuť na maso jako dřív. Toužím po rybách a je to asi tím, že mám absťák na moře, na jód, na všechno, co je z jižní Francie. Snažím se jíst co nejvíc zdravě a zeleninově, nic smaženého mě naštěstí nepřitahuje.

Je velký rozdíl mezi tím, jak se jí ve Francii a u nás?
Ve Francii se ctí kultura rodinného setkání u společného stolu a jídla alespoň jednou denně. Podle mě to je nutnost, sednout si s rodinou, nejen se krmit, ale stolování prožívat, povídat si, radovat se. I když musím říct, že i ve Francii už se dnes bojuje s obezitou, která tam nikdy předtím problémem nebyla.

Co vás vedlo k tomu, že jste před osmnácti lety založila nadaci, jejímž cílem je zlepšovat prostředí dětských nemocnic?
Inspiroval mě tehdy můj malý syn Vladimír, který se mě ptal, proč jsou ty nemocnice tak smutný. A tehdy mě napadlo, jak důležité je pro dětskou psychiku kromě zábavy také prostředí, ve kterém děti jsou, i když jen dočasně. A řekla jsem si, že zkusím všechno kolem dětí v nemocnicích změnit. Všechno, co je obklopuje. Obarvíme zdi, vytvoříme svět, který bude jejich, budou mu rozumět. Někdy bylo zpočátku těžké lékaře a personál přesvědčit, dnes se na mě sami obracejí. Barevný svět zvítězil i v nemocnicích.

Je něco, čeho byste ještě ráda dosáhla?
Chci žít na lodi...

 

Nejnovější články

2008 - 2017 © VLTAVA LABE MEDIA a.s.

Všechna práva vyhrazena