Jak šel život...

Prožila jsem docela bohatý život, pokud to šlo, ráda jsem cestovala i v omezených možnostech socialismu. Miluji naši vlast, je krásná a je na ní stále co objevovat. Kdyby to šlo, ráda bych ji celou ještě procestovala, podívala se do všech koutů,zaznamenala všechny změny.Raduji se z toho, že mi to umožňuje internet. Ráda se podělím o své minulé zážitky ze života a cest se čtenáři mého blogu.

Miniblog píše: jeskynka

Důchodkyně na Netu

5.6.2010 20

Dobrý večer, náhodou jsem našla Váš příspěvek, i když nevím, zda je ještě aktuální. Myslím ale, že je. Jsem v důchodu 5.rokem, ale ještě jsem se nenudila. Jak vidíte, používám PC i internet, který jsem se ale musela sama naučit a pořád se učím znát, protože jsou novinky, které musím zvládnout, chci-li Net používat aktivně. Našla jsem si na internetu řadu přátel, s kterými si vyměňuji maily, také mám Skype, takže s některými si i povídám, i když jsme se nikdy neviděli. Dokonce jsem si našla bližšího přítele, s kterým se občas navštěvujeme. Máme společné zájmy a tak si máme pořád co povídat. Jinak mám ještě několik velmi dobrých přítelkyň, s kterými udržuji přátelství desítky let. Pravidelně se scházíme a "pokecáme", co je doma nového a vzájemně si i pomáháme. Bydlím sama a chovám 2 kočky z útulku, abych měla s kým "mluvit" celý den. Jsou miloučké a vděčné. Neumím si život bez nich představit. Občas zajedu k dceří a potěším se s malým vnoučkem a trochu si zazahradničím u ní na zahradě. Květiny mám moc ráda a řadu jich mám v bytě a v létě mám rozkvetlý balkon. Jak vidíte, mám tolik iniciativ a to jsem ani všechno nevyjmenovala. Pokud byste se chtěla stát mou internetovou přítelkyní, uvítám to. Zdena

Znamení osudu

7.2.2010 4

Věříte na telepatii, tajemný pokyn "zhůry" nebo osudové varování? Stejně jako já , ještě nedávno, se usmějete pomyslíte si něco o nesmyslech Teď mi ale poraďte, jak si mám vysvětlit následující příhodu. Nejsem už nejmladší, ale nechtělo se mi zůstat po rozvodu sama, a tak jsem si našla po nějaké době přítele . Oba jsme byli již v důchodu, každý měl vlastní byt a nic jsme na tom nechtěli měnit, jen jsme se párkrát za týden navštívili, zašli občas za zábavou,jeli na dovolenou. Znali jsme navzájem i svoje dospělé děti. Byl milý, pozorný a dost mi pomohl drobnými pracemi v mém bytě, kde nebydlím dlouho a ještě jsem se zabydlovala. Měla jsem radost, že jsme se tak vhodně sešli a doplňovali. On byl stejného názoru, jak říkal. To trvalo dva roky. Na podzim jsem musela do nemodnice na několik let předem plánovanou operaci kolena. Byl mě navštívit, když jsemse vrátila, nakoupil mi,dělal mi společnost. Po pár týdnech domácího klidu jsem začala chodit i na procházky. Blížily se Vánoce a ptala se, jak je strávíme. Trochu mě zarazilo, že se k tomu moc neměl, vymlouval se, že má nějakou nutou práci v domě.I jeho návštěvy řídly. V neděli vždy něco měl. Byl ale stále milý. Jednu neděli, těsně před Vánoci, jsem si troufla na delší procházku, i když jsem ji vzhledem k počasí předem neplánovala. Bylo ale dost zima, a tak jsem se rozhodla, že se stavím v centru města na čaj a trochu si odpočinu. Plánovaná cukrárna ale měla zavřeno, další se rušila , a tak jsem došla zcela náhodou až do jediné otevřené cukrárny, ve které jsme shodou okolností před dvěma lety seznámili. Bylo tam jen pár lidí a najednou vidím povědomou postavu. K mému překvapení to byl můj přítel, který se tam právě seznamoval s další ženou. Dost se lekl, ale zas tak moc ho to nerozhodilo. Dokonce měl odvahu mně nenápadně požádat, abych počkala, že ,až se rozloučí s dámou, se vrátí. Na to jsem mohla odpovědět jediné - už nemusíš. Měl to alespoň vyřešené. Po několika dalších dnech ho ve stejné cukrárně viděla moje dcera s další / podle popisu/, úplně jinou paní. Osud mi dal znamení, abych na něm svou budoucnost nezakládala.