Jedeme dál

Dostala jsem velice atraktivní nabídku zaměstnání. Mimo představitelné "výhody" lze na nabízený post nahlížet ještě z mnoha jiných úhlů. Jedná se o firmu, která zaměstnává více než 80% žen a místa deseti vedoucích manažerů zastává devět mužů a jediná žena ( ta nově od loňského roku). Lety se ze mně stala umírněná feministka. Je potřeba, abychom do toho my- baby šly. Vneseme do té mužské představy o vládnutí ženské prvky.

Tak do toho! Mám předpoklady: mám odpovídající vzdělání, praxi v oboru, odrostlé děti a stabilizované rodinné zázemí.

Co nemám. nejsem mladá, krásná pouze přiměřeně, mám hodně přes ideální váhu dle indexu tělesné hmotnosti BMI a nemám příliš času na péči o sebe.

Tak co s tím? No nemládneme nikdo, s tím nic neudělám. Musím udělat něco s tou váhou. Dámy, začala jsem cvičit. Tak to není žádná nová situace. Začínám každý rok několiktrát. Už jsem si vyzkoušela, že k tomu, abych se večer vypravila do tělocvičny, kde ještě ke všemu neúměrně zvyšuju věkový průměr, mi chybí disciplína. To vždycky vydrží tak dva týdny a dost.

Zvolila jsem zcela jiný přístup. Cvičení ráno.Tedy kolegyně, to je jiný kafe! Možná je to tím, že jsem prokazatelně skřivan, ale 20 minut na rotopedu a chvíle posilování mně nastartuje na celý den. A kam se v aktivaci pravidelného rytmu mého těla hrabe Aktivia.

Podráždila jsem hemeroidy a sedínku celkově tak, že jsem v noci nespala. Ale co! Nevzdám to. Tentokrát to musí vyjít. Konkurz bude v pololetí, tak do té doby 15-20kg dolů.

NOVÁ ŠANCE

Žiju spokojený život.To hektické e nerozvážné mládí už mám za sebou a celkem ve zdraví jsem ho přežila já i rodina.

Na otázku : "Jak se máte?" Odpovídám:"Když to nebude horší, jsem spokojená."

Stejně důležitá jako rodina je pro mně má profese a moje kariéra.Čímž nemyslím finančně úspěšný pracovní postup, ale účelně prožitý pracovní den, za kterým , když se ohlédnu, vidím kus poctivé práce .

Po 25 odpracovaných letech už snad můžu trošku bilancovat.Vyměnila jsem, pohříchu, více firem a zaměstnavatelů než je v kraji zvykem, ale musím říct, že s každou změnou jsem získávala nové zkušenosti a znalosti ve své profesi, které jsem zůstala celý život věrná.

A tak jsem získala dojem, že už toho umím dost na to, abych se zkusila uživit sama a dala se na podnikání. Mám za sebou téměř dva roky a jsem spokojená. Potýkám se s problémy jako každý jiný začínající podnikatel.Ale práce a všechno kolem ní mně prostě baví a tak to jde.

Minulý týden telefon:" Nabízíme Vám pozici vedoucího manažera ve firmě, kterou znáte ........!"

Tak, a teď mám těžkou chmuru.Opravdu pro mně není těžké změnit zaměstnání.Nebylo by to poprvé(cha, cha..)

Rozum a rodina radí : Vezmi to. Je to jistota. Máš deset let do důchodu. Přece nebudeš do šedesáti běhat po terénu. A pak pěkný důchod!

Takříkajíc cit : ztratíš nezávislost, budeš úředník, už nikdy práce v terénu.

Ráno na šestou, 8 hodin v kanceláři.Práce s lidma(pod i nadřízenýma)

Babo raď!